Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Moje maminka nikdy nebyla moc rozmlsaná. Až v posledních tak dvou letech začala mít chuť na sladké. A tak jsem jí, pamětliva toho, že to nemusí být na dlouho, trochu rozmazlovala. Zvykly jsme si tedy, že jsme si večer před spaním daly bombon. Říkala tomu "tečka" (prý je to tečka za dnem) a těšila se na to celý den.
Jednou byla nějaká slavnostnější příležitost a tak jsem zašla k Leonidasovi. To je prodejna belgických cukrovinek na Karlově náměstí. Dá se tam koupit třeba jeden bonbon. Taky podle toho vypadají ceny :-(. Dnes je to snad 80 Kč za
10 dkg. Tehdy to bylo 55.
Když jsem obhlížela, co vlastně koupím, přišel tam starý pán. Venku měl uvázaného malého psíka. A začal si vybírat. Požadoval pouze s bílou čokoládou. Prodavačka, taková starší, vlídná a výřečná paní, se s ním dala do řeči, a ptala se, jestli mu bude vyhovovat tohle nebo tamto.
Jeho odpověď mě poněkud vyvedla z míry. Je prý to jedno, jen ta bílá čokoláda musí být, protože tu má jeho psík nejraději. A povídal jí, že ho našel uvázaného u lampy, že tam byl celou noc, tak si pro něj ráno šel.
No a tak psíka rozmazluje.
Sám ty bonbony nejí, kupuje je pejskovi, vždycky, když bere důchod. Platil tehdy 240 korun. Když vycházel ven, slyšela jsem jak psíkovi povídá: "Počkej, něco jsem Ti koupil, to si dáš."
Člověk je divný tvor. Jeden uváže psa na mýtině, kam nikdo nepřijde, a jiný mu kupuje cukroví, které si sám nedopřeje...
Ivana Jirková
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
