KŘEČCI
Bobina, Andi a Miki
aneb pokus o soužití starších sourozenců
O Bobině i o Andim jsem již psala. Jsou to přes rok a půl staří sourozenci, ale Bobina je, jakožto správná samička, mnohem větší než Andi. Protože po roce a půl věku bývá samička neplodná a může tedy již žít trvale se samečkem, pokusila jsem se ji dát (v den, kdy se chtěla pářit) do terária k Andimu. Inu, pářit se opravdu chtěla, a Andi taky (viz foto). Vše vypadalo na idylku starších milenců do té doby, než jsem asi po hodině zaslechla až do druhé místnosti zoufalé ječení Andiho.
Honem jsem k nim přiběhla v domnění, že ho snad Bobina vraždí. Ale ona ho pouze zuřivě honila po teráriu. Kousat ani moc nemohla, protože měla lícní torby plné obsahu jeho spižírny. Nevím přesně, čím se jí vlastně znelíbil - možná se jí zdálo té jeho pozornosti příliš moc nebo naopak málo (což je pravděpodobnější: samec se většinou unaví dříve než samička, a ta si potom umí na líného nápadníka "došlápnout" - navíc Bobina jevila i potom ochotu k páření). Nebo se jí snad nelíbila jeho bílá barva a červené oči, nebo krátká srst (Bobina je dlouhosrstá, a co je to za chlapa, když nemá ani na zadečku dlouhou srst?).
Po zkušenostech s vyděšeným Mikim, který mě kousl do prstu, jsem nejprve odchytila Bobinu, nechala Andiho uklidnit a teprve potom ho vzala do ruky a prohlédla. Nebyl vůbec kousnutý, jen měl ocumlané chlupy na zadečku - víc zřejmě Bobinka s plnou tlamičkou potravy nezvládla. Nicméně pokus o jejich soužití jsem po této zkušenosti vzdala - a zvláště proto, že Bobinka se v následujících dnech chovala, jako by čekala mladé! Z toho jsem moc šťastná nebyla, protože by je ve svém věku těžko vychovala, a navíc by konkurovala mladší Doktorce, které jsme tehdy našli krásného ženicha Cipíska.
Naštěstí se jednalo o planý poplach, a tak Doktorka dostala opět možnost - už po několikáté, ale zatím bohužel bez kladného výsledku. Oni jsou totiž "manželé Cipískovi", jak jim říkáme, už oba taky starší. Ale o nich bude až další příběh (a zatím nepřestávám doufat, že se šťastným koncem).
A Bobina? Zkusila jsem ji dát dohromady s dalšími samečky. Nejdřív s o asi půl roku mladším Davidem, kterého jsem již předtím musela oddělit od smečky Čertíků. To skončilo dost špatně. Bobinka má totiž zřejmě neblahý zvyk kousat samečky do jejich nejcitlivějšího místa právě v okamžiku, když se obrátí bříškem vzhůru na znamení, že se vzdávají. Asi to dost bolí, protože David to nevydržel a Bobinu dost pokousal, což jinak samec udělá jen výjimečně v sebeobraně. S Velvítkem, dalším separovaným čertíkem, se porvala dost intenzivně už po chvíli.
Ale nakonec jsme snad uspěli - se svým bratrem Mikim, otcem Mikiho skokana, už Bobina žije několik dní v relativním klidu. Miki totiž raději uteče, takže jí nejdříve vyklidil svůj pelíšek v misce a spal vedle. Ale také se mi zdá, že se Miki Bobině líbí. Naznačuje mu, že by si s ním chtěla hrát. Mikimu se ale tento druh her moc nelíbí (taky už má malý kousanec ve zmíněné části těla) a raději před ní prchá. Jen jeden den spali v misce spolu.
Situace se ale změnila nedávno jedné noci, když se Bobina zase pářila. Miki toho využil a opět vítězně obsadil svou spací misku, a Bobince se zatím nepodařilo tuto skutečnost opět změnit. Jen jednou jsem je spatřila naopak spát svorně bok po boku v Bobinině pelíšku.
Renata Žaludová
O křečcích si můžete přečíst nebo se podívat na fotky i na autorčiných stránkách http://mujweb.cz/www/krecek_hamster.
