PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:   Jak se chytá šelma (Vlasta)
 
26.3. PSI
Betynčini přátelé a známí (Pavel Doktor)
23.3. PET
Debora - XVII. (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000

PSI
Betynčini přátelé a známí

Betynka s Jessicou - štěňátkem (3 kB) Flanderský bovier Gerouš, dnes již starý pán (2 kB) Ten skvělý voříšek Nanynka (3 kB)

Betynka nám vůčihledně tloustne a leniví, ale tento text nechci věnovat přímo jí, leč jejím (a našim) známým pejskům.

Začnu hned v domě. Nebudu mluvit o fenečce westíka z příběhu o nedonesené kosti, která je v domě jen občasným hostem. Zato "domácím pánem" je zde pekingský palácový psík Denis, který přišel do domu v době, kdy tu jiného psa nebylo. Tenhle psík se venčí sám, sedává před domem a kontroluje okolí a Betynka ho respektuje. Její vztah k němu je ambivalentní, trochu se ho i bojí a obchází ho obloukem, na druhou stranu mimo dům, kde jeho právo nepokládá za tak výrazné, ho i okřikne, pokud se jí zdá, že je příliš dotěrný. Ale občas, když má dobrou náladu, je ochotna si s ním i trochu pohrát.
Zato Koletka z přízemí, fenka amerického kokršpaněla, stále patří k Betynčiným oblíbencům a vice versa. Koletka se chodí venčit v páníčkově náručí a na zem jde až venku; když to Betynka zaregistruje, běží k nim a na zadních se snaží Koletku očichat. Naopak Koletka, je - li na balkoně a vidí Betynku jít kolem, usilovně prostrkává hlavu skrze šprušle a natahuje se za svou přítelkyní.
No a pak jsou tu psi příbuzných a známých. Na prvním místě se musím zmínit o Geroušovi, obrovském flanderském bovierovi, kterého si naši mladí pořídili proto, aby se cítili jistěji na chalupě. Tenhle pes nesmírně miluje širší rodinu, ke které počítá i nás. On totiž jako štěně byl nějakou dobu u nás na Proseku, když vnučka se Michalka po úraze a po sundání sádry učila znovu chodit a hravé dvouměsíční štěně velikosti dospělého kokršpaněla jí v tom - v dobrém úmyslu, samozřejmě - nechtěně bránilo. U nás dostal přiděleno místo v kuchyni pod stolem, kde jsme mu ve své nezkušenosti udělali krásný pelíšek. Pelíšek očichal a chodil spát k nám do ložnice, mezi postel a okno. Znáte ovšem panelákové byty a naše ložnice vyniká i mezi nimi coby minipokoj, a tak když se chtěl Gerouš v noci obrátit, nadskočil a s mohutným žuchnutím dopadl v nové poloze na zem. Díky tomuto pobytu nás ale akceptoval a kdykoli nás vidí, nadšeně nás vítá; s lidmi, které potkal ve starším věku a nepřijal je do rodiny v mládí, už nikdy těsnější kontakt nenaváže. Dnes už je to starší pán, kterému po prodělaném zánětu z větší části vypadaly či musely být vytrženy přední zuby, takže mu v papuli trčí jeden osamocený špičák. On si z toho nic nedělá, protože své granule nějak na stoličky dostane a tam už si s nimi poradí. Bylo ale legrační pozorovat ho, když jsme mu při poslední návštěvě přinesli psí žvýkačku a on ji chudák nemohl dlouho sebrat ze země.
Ten skvělý voříšek Nanynka (10 kB)
Jessica, druhý pejsek našich mladých, to je jiné éro. Psal jsem o ní už nejednou. Jessica je pudlinka vnučky Michalky, skáče jako pumprdlík a Gerouše doma komanduje. Tomu ale dělá dobře, že má kamaráda a nechá si od ní všechno líbit. Michalka je na ni náležitě pyšná a kupodivu se o ni stále ještě - alespoň částečně - stará. (Jen na okraj: Michalčinou touhou vždy bylo najít ztraceného pejska. Nejradši by "kradla" pejsky, čekající před samoobsluhou, v domění, že jsou odložení. Někdy příště vám povím, jak se jí to jednou vyplnilo.)
No a nesmím zapomenout na báječného voříška Nanynku. I o ní jsem již nejednou psal, naposledy jsem popisoval její drama, když se ztratila. Tak tohle už taky není žádná mladice, ale stále se má čile k světu a její vítání hostů je nezapomenutelný zážitek.
Poprvé jsme to zažili před nějakou již dobou, když jsme vzali Betynku na návštěvu k našim žižkovským známým. Přijeli jsme autem, zazvonili u domovních vrat a už to začalo. Už z reproduktoru bylo slyšet divoké štěkání. Naši hostitelé nám zabzučeli, ale zároveň otevřeli i dveře bytu a štěkání zesílilo. Nejen to, ono stále sílilo, ne proto, že by Nany přidávala na intenzitě, ale proto, že se nám řítila po schodech naproti. Když nás přivítala, hned zase běžela vzhůru a ukazovala nám cestu, ale jen tím se nespokojila. Ještě asi dvakrát seběhla zpátky, kde že to jako jsme, a když jsme konečně došli nahoru, divoké štěkání a pobíhání ještě dlouho pokračovalo po předsíni a spolu s Betynkou probíhala Nany celý byt. No, nakonec se uklidnila, ale její přivítání, to je opravdová smršť.

Pavel Doktor          
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na http://www.volny.cz/blanka_pavel/betynka.

 
 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata