PSI
Betynka matkou
Ty tam jsou doby, kdy Betynka byla malým hravým šťěňátkem a neměla na starosti nic než spinkat, hrát si, papat a naopak. Od doby, znázorněné na vedlejším obrázku, Betynka vyrostla, nabrala spusty zkušeností, pokoušela se najít partnera. I když napoprvé to nevyšlo, nakonec se to povedlo a tak jsem vám minule mohl ohlásit radostnou událost. A o tom, jak to probíhalo, si zde dnes přečtete.
S vaším dovolením začnu několika citáty. A hned první z nich je dost alarmující:
- "Uvědomte si, že fena není nikdy tak blízka smrti jako v době březosti a porodu." (Dr. Bruce Folge: Pudl)
- "Fena je březí 58-65 dní, obvykle to bývá asi 63 dní." (Luděk J. Dobroruka, Zdeněk Berger: Psi)
- "Den nebo dva dny před porodem fena přijímá méně potravy a častěji se vyprazdňuje." (Jan Báča: Náš pes)
- "Jak se přibližuje čas porodu, mění se i chování feny. Stává se klidnější, nebaví ji hra. 24 hodin předtím, než začnou porodní bolesti, přestane žrát." (Dr. Bruce Folge: Encyklopedie psů)
- "Nástup porodu signalisuje neklid a stupňující se tlačení." (MVDr. Petr Skalka: Psovi přítelem v nesnázích)
Varováni prvním z uvedených citátů, načetli jsme toho samozřejmě víc, ale s tím vás nechci unavovat. Byli jsme tedy teoreticky připraveni, ale přesto nás Betynka překvapila.
Podle Dobroruky a Bergera jsme si kritický den spočítali na středu. Samozřejmě jsme si byli vědomi rozmezí, které připouštělo jako první možný termín už pátek, ale moc pravděpodobné se nám to nezdálo. Ostatně i pan doktor nás informoval, že u prvniček přichází porod spíše později než v průměrném termínu. A tak když Betynka snížila svou žravost a nedojídala granule, přičítali jsme to spíše nějakému jejímu rozmaru a změně gusta, tím spíše, že v loudění nepolevovala. Když pak v sobotu šla Betynka s paničkou na vycházku a opakovaně, leč bezvýsledně se hrbila jako na kakání, panička ji litovala, že se pro stlačené bříško nemůže pořádně vyprázdnit. Při odpolední procházce jsme využili neobvykle pěkného počasí a procházku jsme hodně protáhli. No a večer začala Betnka jevit známky neklidu, popocházela po předsíni a vůbec se nám zdálo, že dává najevo naléhavou potřebu venčení.
Vyrazil jsem tedy s psíkem před dům, Betynka se vyčůrala a pak po zběsilém pobíhání a čuchání i vykakala. Po návratu mi Blanka říkala, že našla v předsíni loužičku a tak jsme usoudili, že Bety opravdu pospíchala a snad díky tlaku v břišní dutině situaci proti svému zvyku tak zcela nezvládla. Jenže Betynka se neuklidnila, naopak po chvíli se začala třást, úpěnlivě se na nás koukala a my ji uklidňovali hlazením. Ale čtyři dny před očekávaným kritickým dnem jsme nepochopili, oč se jedná, dokud se neobjevil hustý rosol. Pak už bylo vše jasné: ta loužička, to nebyl nezvládnutý spěch, ale plodová voda, a teď přichází druhá plodová voda, ta, která je už počátkem skutečného porodu.
No bylo to pro nás překvapení, ale nedali jsme na sobč nic znát a zavedli Betynku k ohrádce, kterou jsme měli v kuchyni připravenu pro budoucí rodinku. Betynka tam měla svůj košík a již nějakou dobu si na jeho umístění zvykala. I teď do něj vlezla, ale dlouho tam nevydržela. Po krátké chvíli vyskošila, dále neklidně popocházela a nakonec se rozhodla. Ztěžka vyskočila na svůj oblíbený gauč a za chvíli bylo venku první štěně. A teď mi dovolte přerušit vyprávění ještě jedním citátem (slibuji, že dnes už bude poslední):
- Každé štěně je obalené plodovým vakem, který matka prokousne, uvolní štěně a olíže je. ... Po každém porodu matka vytlačí placentu. Obyčejně matka placentu a plodový vak sežere a ukousne pupeční šňůru od těla štěněte. (Dr.Bruce Folge: Encyklopedie psů)
No jo, jenže Betynka neměla žádné zkušenosti a i z popisu jejího předchozího chování jste mohli usoudit, že sama moc nevěděla, co se s ní děje. Jistě,nejspíš vedle ní stála matka příroda (vzpomínáte na Čapkovu Dášenku a její maminku Iris?) a šeptala jí: tak honem, honem, olizovat a vůbec ..., nebo něco na ten způsob, jenže nezkušená Betynka nepochopila a začala olizovat sebe. I nezbylo Blance než vzít nůžky a štěně vysvobodit nůžkami a čumáček mu otřít.
Nemyslete si ale, že je Betynka nějaké bydižkničemu. Jakmile se štěně začínalo ozývat, Betynka pochopila hlas matky přírody a začala se štěněti věnovat. Jenže tu se ukázal nedostatek praxe. Bety se začala potýkat z pupeční šňůrou, různě ji do sebe soukala, ale překousnout ji se Betynce nedařilo. Snad že ta první šňůra byla neobvykle tuhá, snad že měla málo zkušeností a ještě to neuměla, zkrátka opět přišly ke slovu nůžky, po telefonické poradě s naším panem doktorem po podvázání pupeční šňůry obyčejnou nití. Pak už ovšem šlo vše ráz na ráz: Betynka znovu zatlačila a bylo venku další štěně, se kterým už si naše pejska poradila sama. Hbitě ho vysvobodila a olízala. Popadla šňůru a rázně se štěnětem u huby mávala, aby ji ukousla - ukroutila, placentu podle knižního návodu uklidila sežráním, to vše na svém oblíbeném gauči, přes který Blanka stačila jen na poslední chvíli přehodit starší svetr. Mezitím jsme se ovšem uklidnili i my a přinesli jsme Betynčin košík, samotnou Betynku i oba její potomky do něj naložili a odnesli ho na vyhrazené místo. Tam už pak Bety svou práci rutinně dokončila a když přivedla na svět šesté mimino, nahrnula si potomky pod sebe a jala se o ně hrdě pečovat.
Jak jsme zjistili později (v té první chvíli jsme si nebyli pořádně jisti ani počtem kusů), byli mezi nimi čtyři kluci a dvě holky, a Betynka se od nich nechtěla ani hnout. Nechali jsme ji asi hodinu těšit se z jejího mateřského štěstí, ale pak jsme ji přeci přemluvili, aby se šla ven vyprázdnit. No, nechtělo se jí, ale bylo to potřeba. Chudák Bety vyběhla dole z výtahu a udělala to, ce ještě nikdy neudělala: vyčurala se ještě v domě na rohožku. (Neprozraďte to na nás; ale ona ta rohožka je stejně stará, potrhaná a plná všemožné špíny z bot.) No, ještě se pak trochu prošla, dokončila své vyprazdňování a už mě táhla zpátky, ke svým šesti černým štěňátkům. A tak se završila jedna etapa Betynčina života, aby ovšem hned začala etepa nová.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na 
.
