PSI
Amynka
Je zajímavé, že se mnou, člověkem veskrze kočkomilným, se chce kamarádit kdejaký pes. A tak se mi občas stává, že například pes, spořádaně ťapající se svým páníčkem, se ke mně najednou vrhne, a (k naprostému znechucení majitele) začne mi obíhat kolem nohou (a zamotávat mi kolem nich vodítko), nebo na mne skákat, ve snaze olíznout mi obličej.
Potkávám pána s jezevčíkem, jmenuje se Filípek. Nelze projít kolem, aniž bych pejska pohladila, případně mu sdělila, jaký je pěkný. To by mi neodpustil.
Nedávno jsem potkala paní s rotvajlerem. Ani jsem nemrkla a už mi funěl do obličeje, zatím co paní na mne pokřikovala, abych se nebála, že mi nic neudělá. Uklidnila jsem ji, že se nebojím, pohladila psa, srovnala si pomačkanou fasádu, a šla dál.
Moje prokletí je ale Amynka. Amynka je bullmastif, něco málo přes rok. A kolem pětapadesáti kilo. Pochopitelně jako sotva odrostlá štěněcímu věku je hravá. Vrhá se na mne jak může, včetně ze zálohy.
V době, kdy je možnost Amynku potkat, začínám být ostražitá, jak Indián v prérii :-).
Nedávno jsem nebyla, Amynka se proti mně rozběhla z kopečka, hupsla na mne... a seděla jsem (s prominutím) na zadku.
Včera jsem potkala Amynku s dcerou majitele, asi dvanáctiletou holčičkou. Amynka byla na vodítku, spořádaně šla vedle paničky. Do chvíle, kdy zjistila, že to, co jde naproti, jsem já. V té chvíli se dala do běhu a paničku táhla za sebou. Ta pustila vodítko a Amynka se na mne nadšeně
vrhla. Přitom mě vzala čumákem do obličeje a takovou vervou, až mi rozrazila ret. (Takže jsem přišla domů a vypadala, jako kdybych dostala pěstí :-/.) Následně mě, v očekávání něčeho dobrého, co pro ní pro jistotu vždycky mám v kabelce, přirazila ke zdi, až jsem si odřela a narazila loket.
Dostala svojí tyčinku, olslintala mi ruku až k lokti, načež byla konsternovanou paničkou polapena a odvedena. Já jsem, poněkud otřesená, pomačkaná a uválená, už bez úhony dorazila domů, abych si ošetřila krvácející ret :-(, coby projev její přízně :-).
Takže můžu potvrdit: velcí psi jsou nebezpeční! Alespoň někteří a někdy. Ale vážně, nedovedu si představit, že by zvíře, tak přátelské, jako je ona, mohlo člověku záměrně ublížit. A myslím si, že je to jen a jen věcí výchovy.
Kdo chce mít doma bestii, vychová jí i z ratlíka.
Ivana Jirková
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
