Život ošetřovatele ptáků má své vzestupy a pády. Právě vzestupy jsou tím, co vás při této práci drží, neboť ne každý pták přežije. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla tuto zimu strávit s dospělou kání rudoocasou, která byla postřelena. Po počátečních chirurgických zákrocích a následném období hojení bylo zapotřebí léčeby k natažení vazů, které osm týdnů "prospaly". Ať již z jakýchkoliv důvodů pták toto každodenní natahování a uvolňování křídla přijal. Bylo to jako by věděl, že moje snaha si zasluhuje ocenění.
Jaro bylo v plné zeleni. Konečně přišel den, kdy jsem chtěla ptáka vypustit. Vyšla jsem za ranního úsvitu a otevřela dveře jeho klece, aby mohl odletět, jakmile se pro to rozhodne. Jeho klec směřovala k otevřeným patvinám a když jsem uviděla, jak opouští omezený prostor, který byl po tolik týdnů jeho domovem, dala jsem se do pláče. Vždy kvůli nim pláči. Nikdy to neselže. Jsem vždy vylekaná a současně plná nadějí. Přistál na stromě vzdáleném asi 200 metrů. Když se otočil ke mně, rozzářil se a počal mávat svými křídly. Alespoň v duchu jsem si představovala, že mi děkuje za to, že jsem mu dala další příležitost být na svobodě. Ve skutečnosti jsem však věděla, že to jen balancuje v poryvech větru.
Náhle jsem uviděla v zorném poli další káně! Propadla jsem panice! Vše mohlo dopadnout špatně, neboť draví ptáci chrání své území. Nemohla jsem s tím nic dělat - jen se dívat a čekat. Jak se káně blížila, viděla jsem, že je mnohem větší nežli můj svěřenec a věděla jsem, že je to samička. Když několikrát zakroužila nad samečkem, začala jsem se smát a skákat po zahradě ! Sledovat, jak spolu odlétají byl pro mne jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků.
Pomáháš. Doufáš. Dereš se kupředu. A víš, že je zde vždy další pták, který chce dostat ještě jednu příležitost.
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
