PSI
Rex a další pejsci
Před časem psal někdo do Dumky, že by bylo zajímavé zjistit, proč si kdo vybírá kterou psí rasu. Myslím si, že budoucí majitel psa uváží, jaký pejsek by se mu líbil a jestli mu může poskytnout vhodné podmínky a pak se do té rasy zamiluje.
Dětství jsem prožila v rodinném domku, měli jsme zlatou kolii Rexe (opravdu vypadal jako král), když jsme o něj přišli, otec přinesl další štěně kolie, tentokrát černé s bílým límcem. Oba byli mírní, typičtí pastevečtí psi, vzpomínám si jenom na jeden jejich zvláštní zvyk - když se nudili, začali jemně hryzat člověka do nohy, což znamenalo: pojď si se mnou hrát. To bylo nebezpečné pro punčochy silonky, naštěstí tenkrát jsme po dvoře chodili hlavně v teplákách. Po letech jsem se dozvěděla, že prý jde o zvyk pasteveckých psů - že jemné kousání do nohy používali u ovcí, které bylo nutno vrátit ke stádu.
Tenkrát se vesnické listonošky až panicky bály velkých psů - náš Rex byl taky velice společenský pes a listonošku vítal mohutným štěkotem, ocas s ním mával ze strany na stranu a hned se snažil položit listonošce pracky na ramena a olíznout jí obličej, kdežto ona s jekotem prchala. Pes to bral jako výzvu ke hře, listonoška jako útok zlého psa.
Nakonec nám házela poštu od domovních dveří přes další skleněné nahoře uříznuté dveře, jak se psa bála :-). Dodám, že tenkrát (v 60. letech) na Kolínsku kolovala historka o doze, která zakousla listonošku.
Bylo by zajímavé vědět, co se děje v hlavě zvířecího miláčka.
Občas se nás Rex snažil chránit, když ve své psí hlavě došel k názoru, že nám někdo ubližuje. Například jednou přišel za otcem známý, na dvoře se vesele bavili a jak to mají pánové ve zvyku, občas se navzájem plácli do ramene. Najednou pes začal vrčet a cenit zuby. Známý zkusil znovu otce plácnout do ramene, ale to už se pes skoro chystal na něj skočit a rafnout a jen taktak se ho podařilo uklidnit.
Ještě bych se chtěla zmínit o kolegyni, která nedá dopustit na jezevčíky; před 15 lety mívala jezevčíka Alánka, toho jsem poznala už jako stařečka. Pak byl ještě jeden Alánek, jako by prvnímu z oka vypadl, ale i ten už odešel do nebe drsnosrstých jezevčíků, asi před rokem. V pražských útulcích tenkrát bylo jediné štěňátko odpovídající rasy, ale protože to byla fenka, není Alánek III, ale Ája.
Blanka Urbanková
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
