Jistě pro nás nebude překvapením, že více nežli 30 % pevniny světa je pouštní oblastí. Středomořská oblast a Střední východ je na tom ještě hůře - více nežli 50 % pevniny je zde pouští. Průzkum v posledních desítiletích objevil obrovské zásoby sladké a poloslané (někdy geotermální) vody pod většinou pouští světa. Nakonec je známé, že oázy jsou v poušti tam, kde jsou artézské studny.

V Izraeli vznikly zemědělské techniky pro hospodaření ve vyprahlých, suchých oblastech. Aby byly využity všechny dostupné vodní zdroje, vznikly zde pokrokové zavlažovací techniky (shrnul bych je větou "nemusí pršet, stačí když kape").

Již v římském období bylo ve středomořské oblasti rybaření. Hojnost ryb a další mořské havěti zahrnovala v té době tytéž ryby, které zde žijí dnes - štikozubec (Merluccius merlucciue, angl. hake, hebr. bakala či zeev hajam), parmice karmínová (Mullus barbatus, angl. red mullet, hebr. sultan ibrahim), cípal hlavatý (Mugil cephalus, angl. gray mullet, hebr. kipon či buri), zlatohlavá mořská pražma (Sparus aurata, angl. gilt-head sea bream, hebr. denis či čipura) a muréna, jejíž maso bylo vzácnou pochoutkou. Hovoříme-li však o rybářství v Negevské poušti, je to myšlenka nedávná, jejíž úspěch vzrůstá. Rybí farmy (akvakultury) mohou být totiž dvojího druhu - pro teplovodní (ryba sv. Petra, sumec atd.) či chladnovodní (pstruh, losos atd.) druhy ryb.

Sedmdesát procent izraelského rybářství probíhá v kibucech či poblíž nich v Horní Galileji, údolí Bet Šeán, údolí řeky Jordán, na pobřeží a v Negevské poušti (zde se sen stal skutečností). Toto rybářství je založeno na rozdíl od moře na chovu jediného druhu ryb v každé nádrži.