Je červen. To si už v Izraeli ani nepamatujeme, kdy letos pršelo naposledy (tak je to již dávno) a před námi je spousta měsíců bez kapky deště. V Jeruzalémě si příroda rozhodně poradit umí. Přes den je teplo až vedro, ale večery jsou prakticky vždy chladné a tudíž příjemné. K pohodě přispívá i nízká vlhkost vzduchu (jsme přece na okraji pouště). Některé dny je v noci mlha. Pokud ji ráno již nezastihneme, svědčí pro ni mokrá auta. I bez deště tak příroda dostane svůj příděl vláhy.

K Středozemnímu moři už jezdíme velice zřídka. Plavat v jeruzalémské "padesátce" je příjemnější. V moři se totiž plavat nedá (lépe řečeno je to nebezpečné) anebo jen u břehu. Mnoho lidí již doplatilo životem na to, že je moře "táhlo" od břehu. Vzpomínám na případ, kdy před několika lety rodiče se synem (zdatní plavci) z bývalého SSSR si chtěli zaplavat a již se jim nepodařilo vrátit se ke břehu. Pustili se proto k "nedaleko" zakotvené lodi. Po pěti hodinách tam doplavala jen matka… Sám jsem jednou propadl panice, když jsem plaval kousek od břehu (to jsem ještě neznal tyto záludnosti moře či tomu nevěřil) a při návratu jsem zjistil, že při plavání ke břehu se od něj vzdaluji. Pud sebezáchovy mi tehdy odkryl veškeré rezervy, abych po těžkém úsilí ke břehu doplaval, ale současně mne z plavání ve Středozemním moři u břehů Izraele vyléčil. Když plavat, tak jedině na podzim, kdy jsou dny, jak jsem si sám ověřil, ve kterých se můžete odvážit plavat dále (no, bazén je bazén).