| |
PSI
A zase na chalupě
Léto je tady a tak jsme zase vyrazili s Berynkou na chalupu.
Tentokrát jsme tam bydleli s vnučkou a, jak jinak, s její pudlinkou Jessicou. Betynka a Jessica jsou samozřejmě staré známé, ale po dlouhém odloučení si musely nejprve vyříkat své postavení. To ale netrvalo dlouho, nebylo to nijak "krvavé" a brzy zavládlo přátelství a mír.
Již nejednou jsem psal o tom, že obě pejsky jsou individuality a každá se chová jinak. Betynka v soužití s námi přeci jen zklidněla a přivykla našemu životnímu stylu. Zato Jessika je pumprlík. Na příchozí a hosty skáče ještě divočeji než kdy Bety a její oblíbenou zábavou je přinášení míčku. To se Betynka nikdy moc nenaučila. Hodíme-li jí míček, radostně pro něj běží, ale nepřinese ho. Doma se s ním přeci aspoň přiblíží, ale pak o něj bojuje a nechá si ho z huby vyrvat. A venku? To už vůbec ne. Buďto si s míčkem někam zaleze a baví se s ním sama (ale k tomuhle účelu má raději klacíky), nebo se nechá honit a jen s námi laškuje. Zato Jessica v tomhle směru projevuje vlastní iniciativu. Když má chuť do hry (a to má často), najde si míček a vnucuje ho každému, kdo je ochoten zapojit se do akce. Pak se za vrženým míčkem vyřítí a už ho nese zpátku, aby s ním opět "opruzovala". Na chalupě se do této hry občas zapojila i Betynka: vyřítila se za míčkem, ale většinou byla druhá. Ono jí to ale zase tak nevadilo, protože když ho přeci ukořistila, okamžitě ho položila a přenechala ho Jessice. Sama si pak našla polínko a jala se ho v klidu zpracovávst.
To neznamená, že neměla žádnou zábavu. Stálým zdrojem potěšení jí byly žáby. Nedávno jsem psal o tom, jak se s žábou setkala poprvé a na dlouho naposled. Nuže, letos si jich užila "neúrekom". V té době poměrně dost pršelo a v celém okolí se pohybovaly spousty hnědých skokanů. Poprvé na jednoho narazila na zahradě, kde se jí žabka vzápětí schovala do hustého porostu. Betynka obíhala kolem trsů rostlin, čuchala kolem, šťouchala do listí packou a provokovala, občas uskočila, aby se vzápětí opět vrhla do útoku. Nakonec ji to přeci přestalo bavit, nebo se snad žába někam ukryla, ale brzy se s obojživelníkem setkala znovu.
Zde mi dovolte, abych předeslal, že zahrada pro Betynku není "jít ven". Pobíhala po ní ráda, ale asi ji brala jako "rozšířené doma" a trvala na pravidelných vycházkách do okolí. Při takových vycházkách potkávala žáby na silnici. A zde trochu změnila taktiku.
Když na nějakého toho kvakoše narazila, čuchla k němu a když žabka poskočila, dala se s ní Betynka do hry. Jenže žabky se začaly uchylovat k taktice mrtvého brouka a tak Bety převzala iniciativu. Poskakovala kolem skokana, dělala hrací poklony a když to nestačilo, jala se hrabat packou, Nejprve vedle skokana ve zjevné výzvě ke hře a když to nepomohlo, tak se snažila tvorečka si "přihrábnout". Přiznám se, že poprvé jsem se lekl, zda mu neublížila, ale ona je pejsek jemný a žabce se nic nestalo, i když se tvářila ještě mrtvěji než předtím. Jak vidíte, moc úspěšná Bety ve svých námluvách nebyla, ale přesto se nehodlala vzdát a musel jsem ji od žabičky odvést. Ta pak ještě chvíli vyčkávala, aby po krátké chvíli odskákala stranou.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na  .
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
