| |
PSI
Psí bezdomovci v Sofii
Tentokrát bych se chtěla se čtenáři PET podělit o zážitek, který jsem měla v červnu tohoto roku. Byla jsem na služební cestě v Bulharsku, v hlavním městě Sofii. Bylo to vlastně poprvé, co jsem po rozpadu východního bloku navštívila jednu ze zemí bývalého východního bloku, navíc zemi, která má do rozkvětu dost daleko.
V Bulharsku zrovna vyhrál volby bývalý car Simeon II a sliboval zajistit prosperitu zemi. Počáteční dojem ze Sofie byl takový, že člověk měl pocit, že se tam zastavil čas. Všechno šedivé, zchátralé, tisíce strašlivých zanedbaných paneláků, na druhé straně tam ale soukromý obchod jen kvete, jídlo dobré a pití také dost. Výzkumný ústav, který jsme však s kolegou navštívili, byl původně postaven pro 1200 zaměstnanců, dnes jich tam údajně pracuje 280, ale vidět není téměř nikoho, takže z obrovských prostor se stalo v podstatě pusté místo. Oživují ho toulaví psi.
Osobně jsem se v Sofii vůbec neměla špatně, ale jeden z mých nejsmutnějších dojmů bylo velké množství psů volně se toulajících všude v Sofii i v ústavu, kde jsme měli nějaké vyřizování. Bylo naprosto zřetelné, že většina psů se na ulici již narodila a byla to už kdoví kolikátá generace, byli špinaví, zanedbaní, ti z ústavu, ale zřejmě i ostatní, věčně loudili o kus jídla.
Velká část psů měla zbarvení podobné hyenám, jiní zase stejnoměrné pískové, až jsem měla dojem, že se zpětně prokřížili k původnímu divokému zbarvení. Někteří jiní pejsci ale byli třeba černobílí, nebo celí černí. Kromě dospělých psů po ulicích pobíhala i malá štěňata a loudila na lidech něco k snědku. Jednou jsem také zahlédla jednoho z těchto psů ležet mrtvého, sraženého autem, vedle silnice. To se asi stává poměrně běžně.
Teprve tehdy jsem si uvědomila, že v Praze jsem vlastně nikdy nic podobného neviděla. Zvyk chovat psy je u nás mnohem větší než dole na Balkáně, tam jsem za celou dobu viděla snad jen dvakrát, že byl pes na procházce se svým pánem. Zato jsem viděla medvěda s medvědářem, i když i to je vlastně také trápení zvířat. Je dobře, že u nás přes všechny potíže fungují útulky, jak spravované městem, tak i ty, o které se starají soukromníci z lásky ke zvířatům.
Snad pak má více zvířat šanci na šťastný a spokojený život u nových páníčků a nemusí živořit na ulici. Také dobře, že na tyto problémy upozorňuje paní Kubišová a Zdeněk Srstka ve svém televizním pořadu "Chcete mě?". Člověk vlastně až na místě, kde nic podobného neexistuje vidí, jak jsou podobná zařízení potřebná.
Z těch ústavních pejsků se mi jeden moc zalíbil (viz úvodní foto), kdyby byl v Praze, asi by už byl náš, kočky nekočky. Ve své podstatě byl stejně zanedbaný a špinavý a hladový jako všichni ostatní psi, které jsem tam viděla, prostě žádná paráda, měl ale něco tak milého v očích, že to ani nedokážu popsat.
To se na mě dívaly takové dva oříšky s nadějí, že snad dostanou něco nažrat, možná, že mi říkaly: "Vem si mě", těžko říci. Chtěl se kamarádit, já jsem se o to raději moc nesnažila, mimo jiné proto, aby mi pak nebylo až příliš líto muset se s ním rozloučit. Něco k snědku od nás dostal (mimochodem tito psi žerou i suchý chléb), ale domů to bylo bohužel příliš daleko, cestovali jsme letadlem, navíc asi bych v dostatečně krátké době těch několika dnů, co jsem tam byla, ani nebyla schopna získat veterinární povolení k vývozu zvířete, které určitě nebylo úplně zdravé, a tak mi nezbylo, než ho tam nechat.
Myslím, že ale dlouho nenajdu takové souznění s nějakým zvířetem, jako to bylo v případě tohoto pejska. Jen doufám, že si svou denní dávku žrádla stále najde, a že těch pár zbylých zaměstnanců ústavu, kteří mají také sami hluboko do kapsy, mu nechá něco k snědku a třeba jednou najde někoho, koho těma oříškovýma očima přesvědčí, aby si ho vzal. V tom ústavu mu alespoň tolik nehrozí, že by ho přejelo nějaké auto, jako se to stane mnohem snadněji psům mimo jeho brány.
Toto možná bylo trošku smutné povídání, ale i to je život zvířecí...
Gabriela Mühlbachová
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
