První díl vyprávění o kohoutech v Jeruzalémě jste si mohli přečíst v úterý, druhý ve středu, třetí ve čtvrtek a předposlední (čtvrtý) v pátek.

Psal jsem na těchto stránkách o netopýrech, a když jsme s panem Fischlem o tom hovořili, hned měl k tomu zajímavou příhodu z mládí. Jeho třídní profesor v kvartě byl esperantista a když si přihnul, tak také geniální stylolog. Trápil se, že nemohl přijít na to, jaká je etymologie slova netopýr. Když si zase jednou přihnul, tak přišel na to, že je to z řeckého niktoptér, což značí noční pták. Toto vysvětlení je samozřejmě nesmyslné, ale i mně se líbilo :-).

Píši zde, i když jsem od tématu odbočil, o kohoutech. A tak na závěr přidám příběh o kohoutovi z Portugalska (jistě víte, že portugal je vlastně česky kohoutí přístav), jak jsem jej získal od Fischlů:

Jak jsem již řekl - o spisovateli panu Fischlovi by se toho dalo povědět mnoho. Když jsme spolu viděli něco zajímavého či pěkného, jeho radost byla tak velká a upřímná, že se chce hned o tom psát. Samozřejmě jsme spolu zajeli do Judské pouště, kde jsme na mozaikové podlaze v ruinách kláštera objevili kohouty. Naše výprava na houby byla také úspěšná. Jeli jsme za město za minulostí či jen tak do přírody obdivovat rozkvetlé jaro. Je čilý a neúnavný, zajímá se o vše, stále pracuje na nějaké své nové knize. Příští rok mu bude teprve devadesát - takže se těším ještě na mnoho společných radostných chvil.

Lumír Ondřej Hanuš, Jeruzalém, Israel          

Jsme domov pro opuštěná zvířata a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz   http://www.volny.cz/zvirata.