| |
PET
Zvířata v Bohnicích
Pro toho, kdo nezná Bohnickou léčebnu, je tohle povídání snad něčím novým. Léčebna je velmi rozlehlá a má moc hezké prostředí. Plno zeleně a vzácných stromů, pečlivě udržované. Jak jsem tak zjistila, chodí tam i lidé z okolí na vycházky.
U vchodu do areálu je cedule, že volné pobíhání psů zakázáno. Musím říct, že jsem tam, při svých návštěvách, viděla hodně psů, ale jen jednoho na vodítku.
Pro pacienty se tam dělá leccos zajímavého. Je tam vlastní divadlo, kavárna, tenisový kurt, volejbalové hřišttě a další možnosti, třeba keramická výroba atd. Všude se prochází spousta koček všech barev a velikostí, dokonce je tam i takový malý kočičí útulek, který pořádá i podobné umisťovací výstavy, jako bývají na Pankráci.
Kromě toho je tam i slušné zahradnictví se skleníky, kam mohou pacienti chodit na lehčí práci. A statek. A o tom se tady chci zmínit. Protože osud do oné léčebny zavál mého nejmladšího syna, měla jsem dost možností se tím areálem projít. A několikrát jsme šli i na statek.
Mají tam běžná zvířata, to znamená prasata, krávy, kozy a ovce, králíky, nějaké to morče. Mají tam ale i několik lam, které si tam spokojeně žijí, dají se pohladit, nepohrdnou třeba mrkví. Je tam opice, která je velkým lákadlem pro děti, které tam chodí s rodiči tak trochu jako do minizoo. Mají tam i oslíka, opět lákadlo pro děti, ale moc se líbí i dospělým. Ale hlavně tam mají koně.
Já mám koně moc ráda a tihle jsou opravdu krásní (dokonce tam je umožněno pacientům i jezdit na nich, prý je to velmi dobrá terapie, věřím). Jedná se o koně jezdecké. Krásné a vznešené. Když jsme tam byli naposled, bylo jich několik v ohradě. Hladili jsme si je a obdivovali jejich půvab.
(Jeden z nich byl pak odveden do druhé ohrady, kde začal běhat sem tam a skákat, jako hříbě. Byla na něm vidět taková radost ze života a z pohybu, že by měl být příkladem pro většinu pacientů.)
Je vidět, že se tam o koně výborně starají, srst se jim jen leskla. Dokonce dva stromy tam mají obložené docela hezkým kobercem, asi aby se koně nezranili. Hladili jsme si tam krásného hnědáka, najednou se ozval dupot a k nám se přihnala jako vítr krásná grošovaná klisna. Nebyla v ohradě, ale mimo ní, vlastně těsně vedle nás, a byla dost rozčilená. Strčila hlavu skrz ohradu dovnitř a z venku pila vodu.
V té chvilce k vodě v ohradě přiběhla světlá hnědka a začaly se doslova hádat. Jako dvě rozvaděné sousedky. Nevím, co si ty dvě udělaly, ale muselo to být něco závažného, že kolem toho byla taková hádka, byla dost opravdová.
Ta grošovaná vždycky kousek poodběhla a zase se vrátila, aby ještě něco podotkla. Jednou tak blízko, až mě odstrčila. Ta hnědka uvnitř vyhazovala až zem lítala kolem. Ten krásný hnědák, u kterého jsme stáli, začal zaujatě jejich vádu sledovat. Pak toho asi dostal dost, postavil se na zadní a hlasitě zaržál. Na to se hnědka trochu uklidnila. V té chvíli také přišel někdo z personálu a grošovanou návštěvnici zahnal do stáje.
A bylo po hádce.
Po chvilce začali odvádět i koně z ohrady a my jsme také odešli. Byla to opravdu krásná procházka, byl také krásný slunný den.
Říkali jsme si, že tam příště půjdeme zas, protože synovi se tam moc líbilo, celý pookřál, on měl přírodu a zvířata moc rád. Udělali jsme i několik fotek. Už jsme se tam ale nedostali.
Za tři dny šel na vycházku sám, odjel na Nuselský most a skočil...
Bylo mu 22 let.
Chtěla bych, aby tohle povídání o krásném dni a krásných zvířatech, bylo i vzpomínkou na jeho poslední šťastný den.
Ivana Jirková
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
