| |
PSI
Velké smutnění
Tak jsme Betynku zradili.
Jeli jsme totiž opět na Moravu za přízní, tentokrát z pátku na sobotu, ale Betynku jsme nechali v Praze. Samozřejmě ne samotnou, povolali jsme vnuka Honzíka, kterého Betynka dobře zná a který byl ochoten u nás přespat.
Po zkušenostech s Betynčiným šestým smyslem jsme tentokrát vše potřebné odnesli do auta ještě ve čtvrtek večer. Tato prevence se vcelku osvědčila, ale stejně, když jsme druhý den ráno šli ještě něco koupit a spojili to s Betynčiným venčením, zamířila rovnou ke dveřím do ulice, tedy jakoby k autu, a teprve na náš pokyn se obrátila k obvyklému zadnímu vchodu. Pak jsme tedy odjeli, s Betynkou se předtím řádně rozloučili a nechali jsme ji čekat na Honzův příchod ze školy.
Na Moravě jsme na Betynku stále vzpomínali a mysleli jsme i na Honzu a na to, jak s ní bojuje. Dnes, v době mobilního spojení, není ovšem problém si to zjistit a tak jsme se dozvěděli, že Betynka Honzu přivítala, ale venčit se moc nechtěla. Vyšli sice spolu před vchod, ovšem Bety koukla ven, trochu se rozhlédla a jako v dobách, kdy měla štěňata, hned zase táhla domů. Při druhém venčení to bylo trochu lepší, ale stejně se dlouho nezdržela. Zřejmě si chudák myslela, že už budeme doma a nechtěla nás propást...
No, druhý den se prý už venčila celkem normálně, ale do huby nic nevzala až do našeho příjezdu. Což, to nebylo na škodu, ona má totiž zase falešnou březost spojenou s laktací. To je, jak jsme se dozvěděli od pana doktora Hřebíka, "nemoc" dobře živených fen a tak jí krátká hladovka jen prospívá. Nicméně po našem návratu v sobotu k večeru nás oba poskákala a pak se pustila do granulí.
Další naše soužití už bylo standardní včetně vycházek. Jedna zajímavost se nám ale přihodila. Při první večerní vycházce se chovala už normálně. Čuchala, zdravila známé a někdy před návratem se i vykakala. Vzniklý produkt ovšem na ulici ležet nenecháváme. Sebral jsem ho tedy do pytlíku a odnesl do odpadků. Ten koš je trochu bokem od zamýšlené trasy a tak jsem položil Betynce vodítko na zem (to spolu s pokynem "zůstaň" respektuje jako kdybych ji přivázal) a šel jsem hovínka vyhodit.
Jenže co čert nechtěl: byla už poměrně tma a já tak trochu zapomněl, kde jsem Betynku "odložil". Rozhlížel jsem se kolem, ale černou Betynku v černé tmě ne a ne najít. No, samozřejmě to netrvalo dlouho: po chvíli jsem ji objevil, jak sedí ve stínu stromu a kouká, co blbnu :-).
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na  .
|
Jsme domov pro opuštěná zvířata
a nyní se musíme přestěhovat. Nutně potřebujeme umístit co nejvíce pejsků. Velmi děkujeme za každou pomoc. Viz http://www.volny.cz/zvirata.
|
|
|
