|
PSI
Můj starý dluh...
Slíbil jsem Vám kdysi vyprávění o pobytu v Chřibské a tendo slib jsem dosud nesplnil. I vracím se k němu nyní.
Chřibská je mesi rekreanty poměrně známá obec na Českolipsku, nedaleko České Kamenice a Krásné lípy, položená v horské krajině s krásným okolím. V jejím centru je historická, leč dosud funkční sklárna, v okolí mnoho zajímavých míst. S Betynkou jsme ji navštívili v srpnu '99.
Chcete-li přesnější určení, zažili jsme tam to slavné zatmění slunce, ze kterého jsme ovšem nic neměli. Ne proto, že zdejší oblast patřila mezi ty, kam se díky tajuplné havarii rotaček nedostaly Lidové noviny s vloženým filtrem, ale z důvodů mnohem mocnějších: dlouho před vlastním jevem nám slunce zatměly mraky. Bydleli jsme tam v pensionu Mencl v Horní Chřibské a Betynka tam nebyla jediným pejskem. No a protože, jak tušíte, právě v té době hárala, neměli jsme to s ní jednoduché.
V samotném pensionu jsme ji mohli od dalších pejsků oddělit buď stěnami pokoje, nebo užitím vodítka. Byl tam jeden jezevčík, jeden vlčák a jednou přišli na návštěvu dva Holanďané se dvěma nádhernými boviery. (Znáte flanderského boviera? My ano; jednoho takového jménem Gerouš mají doma naši mladí.) Na těch bylo mimo jiné zajímavé to, že si dali zmrzlinu. Všichni čtyři: jednou si líznul páníček, jednou panička a pak přišla řada na pejsky. No a na vycházkách jsme ji měli na vodítku. To ovšem nejen kvůli hárání, ale i proto, aby na silnici nevběhla pod auto a v lesích a lukách se nám nezaběhla. No a podnikali jsme i autovýlety do okolí, jako například do Krásné Lípy, do Jetřichovic atd. atd. atd. Na některé z těch výletů jsme brali i Betynku, ale ne na všechny - její nadšení z cestování autem bylo občas až neúnosné.
No ale byla s námi na dovolené a tak většinou byla s námi i na cestách, i když to leckdy vedlo ke komplikacím. Tak třeba ne kraji obce (dost velká obec, která dříve bývala městem) jsme potkali nádherného pudlíka, který se k ní hnal a jehož páníčci se docela radovali, jak že jim to bude slušet. No ale když slyšeli, že máme fenku v kritickém období, pejska odvolali a přivázali.
Krásné setkání jsme zažili v Jetřichovicích, kam jsme dojeli autem a vystoupili k procházce po obci a do pískovcových skal. Tam se k nám přiřítili dva nádherní běloskvoucí psíci, kteří začali Betynku obíhat a očichávat. Betynka v té době nebyla ještě v té pravé náladě, aby se k jejich dvoření stavěla vstřícně, takže se chovala dost zdrženlivě a nakonec se nechala odtánout. (Tohle mám zdokumentováno, ale fotka je zatím jen papírová; v krátké tobě ji naskenuji a tento příběh doplním.) Páníčkové povedeného páru se trochu obávali, že budeme mít stejnou cestu a problémy budou přetrvávat, ale když se ukázalo, že míříme do obce, docela si oddechli. (Ostatně my taky.)
No a právě s tímhle výletem je spojen ještě jeden zážitek ze zpáteční cesty. To se nám zalíbil pěkný podnik s občerstvením hned u silnice, i zastavili jsme a když jsme se přesvědčili, že vzduch je čistý, usedli jsme na zahrádce a začali zvažovat objednávku. Jenže co čert nechtěl, téměř vzápětí přišli další hosté s vlčákem a usadili se v téže zahrádce, sice opodál, ale ne dost daleko, aby to zabránilo jejich psímu souputníku vzpínat se a štěkat. Pravda, my tam byli první, ale vzhledem k tomu, že situace byla trochu mimořádná a ve své podstatě způsobená naší výpravou, zvedli jsme se a bez občerstvení odjeli do našeho dočasného domova.
P.S.: Chřibská a její okolí by zasloužili obrázkový doproved, ale protože obrázky nemám naskenované, doplnil jsem dnešní vyprávění obrázky z Poborovic a okolí, tedy z dovolené letošní...
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na .
|
|