| |
5.11. GEKONČÍK
Zábava, radosti i starosti s Matyášem I. (Ivana Jirková)
2.11. PET
Pochvala PET a jejich dopisovatelů (Blanka Urbánková)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000
| |
GEKONČÍK
Zábava, radosti i starosti s Matyášem I.
Protože my jsme rodina, která by si - kdyby to šlo - nastěhovala do bytu i slona, měli jsme - a máme - kde co. Moje teta měla: bernardýna, křečky, mývala, výra, kavku a králíka (postupně) a maminka: dobrmana, srnčího ratlíka a párek veverek. Protože jablko nepadá daleko od stromu, já jsem měla vrabčáka, dvě andulky, rybičky, bílou myš a klavně kočky.
Moji kluci měli dva křečky, poštolku (výletek, který pak odvezli a odevzdali v ZOO), rybičky a gekončíka. Martin toužil po psovi, jenže já jsem mu to nedovolila. Tvrdila jsem, že pes by byl takhle ve středu města chudák, nemá se kde proběhnout, navíc byly doma kočky. Dneska bych byla šťastná, kdybych mu mohla pejska koupit. Jenže už je pozdě. Já zas bych chtěla (a kdo ví, možná si ho i časem pořídím) hada.
Ale vrátím se k tomu gekončíkovi. Dostal ho Petr od kamarádky, protože měla dva samečky a samičku, a ti samci se prali. Pojmenoval ho Matyáš, umístil do prázdného akvárka a vyrobil mu tam různé úkryty z kokosového ořechu, borové kůry, kamenů apod.
Pravidelně ve chvíli, kdy mi dochází kočkolit (neboli kočkouš), vzpomene si Petr, že Matyáš potřebuje vyměnit stelivo, a hned to taky udělá, takže mě zbyde prázdný pytel.
Občas Matyáše vezme na procházku. Gekončík je zvířátko poměrně malé a na pohled líné. Tedy jen na pohled. Když vzal Petr gekču na procházku poprvé, umístil ho doprostřed obýváku na koberec. Gekča chvíli seděl a nic. Pak si natáhl všechny packy, skusmo udělal několik, jako obvykle pomalých a líných, krůčků. Načež nasadil ďábelské tempo a než jsme stačili i jen mrknout, zmizel pod křeslem :-).
Petr se vrhl po mizejícím zvířátku, ale neměl šanci. Odsunul tedy křeslo a hrábl po uprchlíkovi. Ten se ale rozhodl, že se jen tak nedá, proběhl kolem něho, a zajel pod sedačku. Která je dost těžká a není zrovna k tomu, aby s ní člověk šoupal sem tam. No, ale odsunout se musela, Petr jí odunoval z jedné strany, já jsem zaujala strategickou polohu na druhé straně a také se mi podařilo prchající zvířátko ulovit.
Tomu se to ovšem vůbec nelíbilo, takže na mne začal syčet a prskat. Člověk by neřekl, jak hlasitý takový drobek může být. No, ale gekča byl uloven a byl mu zbudován výběh.
Z knížek!
Moc se mu to nelíbilo, ale přece jen měl větší prostor než to akvárko, tak se - opět pomalu a líně - procházel sem tam. V té chvíli se ale na něj šla podívat Micka. Micka není lovec, nepokoušela se nikdy ulovit rybičky v akvárku, ani toho gekču. Jen si je se zájmem prohlížela, gekončíka taky řádně očichala, ale zřejmě nabyla dojmu, že to je nejedlé a tak ho nechala na pokoji.
Jenže se při té své prohlídce dotka knížek, jedna spadla a v tom okamžiku mohla lovecká akce začít znovu... Gekča tentokrát proběhl pod nohama vyjevené Micky, jinak byl scénář stejný, ale Petr už byl chytřejší a ulovil Matyáše hned pod křeslem.
Ivana Jirková
Dokončení zítra.
|
|
