|
JELENI
Srnec nebo jelen?
Když jsem byl malý kluk, snil jsem o babičce někde na vesnici nebo u lesa. Neměl jsem to štěstí jako někteří moji spolužáci, kteří vždy po prázdninách vyprávěli, jak se měli u babičky na vesnici, jak šli s dědečkem do lesa a jiné příběhy z přírody. Chtěl jsem bydlet u lesa, ale tento sen se mi splnil až po téměř padesáti letech. Bydlíme dnes u lesa. První stromy jsou jen asi deset metrů od domu. Klukovský sen se stal skutečností. Vydržím stat v ložnici u okna po ránu dlouhé minuty a pozorovat les, jeho podzimní krásu s pestrou paletou barev padajícího listí a všudepřítomných skotačících či potravu si hledajících veverek. Posadím se na posteli a vidím veverky - není to nádhera? Není to vice nežli splnění klukovského snu? Před dvěma dny jsem si říkal: Nebylo by to krásné napsat do PET, jak jsem se posadil na posteli a uviděl za oknem srnce či jelena? Řekl jsem si tehdy - už dost, začínáš fantazýrovat.
Dneska jsem se v 4.43 hod. nad ránem vzbudil a šel jsem v ložnici k oknu. Nemohu věřit svým očím a jsem okouzlen - moje fantazýrování se stalo skutkem a skutečnost překonala všechny dětské sny. Tak o tom žádný spolužák po návratu z prázdnin nevyprávěl. Ve svitu světel u domu jsem uviděl asi pět metrů od domu jelence. Jaké štěstí, o tom jsem snil. Byla to zjevně samička a po chvíli zmizela za statnou borovicí, která roste napravo. Za okamžik se "vrací", ale s parožím na hlavě. Tentokrát to je samec. Pro změnu mizí za borovicí nalevo, která se větvemi dotýká domu. Za chvíli se dívám znovu. Opět je tu samička, opět zmizí napravo, ale po chvíli se vynořuje a následuje ji samec. Je to nádherná podívaná, ale je třeba spát a tak opět uléhám. V 6.30 hod. ráno vstávám a jdu k oknu. Žeby opět? Nevidím nic, ale najednou se za borovicí napravo párek jelenců asi něčeho lekl a tak se mi zjevili. Poodešli do lesa. Poté zvolna odcházejí do hloubi listnatého lesa. Je zde vidět dobře, neboť stromy jsou vysoké a tak dole jsou pouze holé kmeny. Když jelenec zdvihne ocas, je tento zespodu bílý. Podle toho má také své anglické jméno - "běloocasý srnec". A do rámce toho všeho všudypřítomné veverky. Tentokrát se honí až do koruny stromů tři. Den začal opravdu pěkně. Odcházím do práce. Je pod nulou a auta jsou omrzlá. Chladno, ale na srdci příjemně.
Tento "běloocasý srnec" se správně jmenuje jelenec virginský (white-tailed deer - Odocoileus virginianus Bodd.). Nakonec Virginie je s Marylandem sousední stat. Je zde od nás nedaleko na druhém břehu řeky Potomac. Pokud ho zde v lese uvidíte poprvé, budete si myslet podle výšky a zbarvení, že je to srnec. Letos se mi poprvé zjevil v lese na stezce jelenec s hnědým zbarvením jelena. Ano, setkat se s ním je zážitek a nádhera. Tak zaprvé se lidí nebojí jako u nás. Nezačne před vámi zběsile utíkat. Jste-li klidní, je klidný take. Před několika lety jsme zde v lese seděli s manželkou na lavičce a najednou se dívám a asi pět metrů od nás je párek jelenců. Začal jsem je točit na video a šel jsem blíže a vůbec je to nepoděsilo. Jindy jsme zde jeli po silnici autem a po straně jsem uviděl statného jelence. Zastavil jsem a vystoupil z auta, abych si jej vyfotografoval. Šel jsem k němu blíže a blíže. Jelenec ne že se nebál, ale vydal výstražný zvuk a výhrůžně pokročil proti mně. Raději jsem to vzdal a vrátil se do auta. Byl jsem na příliš odkrytém prostranství a nikam bych se mu neschoval, kdyby mně chtěl svým parožím nabrat. Jsou zde totiž známy případy (a leckde i uvidíte varování), že jelenec svým parožím zranil člověka v břišní dutině. Takže není třeba se bát, ale je dobré být opatrný.
Své staré fotografie zde nemám a zatím se mi nepoštěstilo jej vyfotografovat, takže v minulém članku o veverkách i v tom dnešním jsem povídání doplnil obrázky z Internetu.
Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA
|
|