| |
PET
Rock Creek Park - ráj zvířat, IV
Začátek povídání Lumíra O.Hanuše o Rock Creek Parku jste si mohli přečíst ve středu, druhé pokračování ve čtvrtek a třetí v pátek.
Jdu zvolna kolem jezera. Zaujmou mne dvě veverky. Honí se po stromě. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, přeskakují z větve jednoho stromu na druhý (ale tyto větve jsou dostatečně u sebe). Jedna z nich je zjevně odvážnější. Větev se rozvětvuje. Skáče z jedné vidličky větve na druhou. Veverka, která za ní běží, se tuto vzdálenost bojí přeskočit a tak se vrací po větvi zpět a zase za ní. Honička končí tím, že první veverka skočí z větve velkého stromů na dosti vzdálenou větev nižšího stromu.
K tomuto skoku se druhá veverka připravovala, ale nakonec se ho neodvážila.
Je to jako u lidí, jeden je odvážný více, jiný méně. Byla to nádherná podívaná. Před polednem od jezera odcházím. Na stezce se mi pro změnu předvádí konipásek. Krásné, dlouhé skoky. Mnoho skokanů se mu v živočišné říši nevyrovná. Za chvíli jsem u skal, které mne nenechaly klidným.Po poledni přicházím k našemu domů. Je za mnou nádherné dopoledne, na které hned tak nezapomenu.
Další den, v pondělí 12.listopadu se nepracuje, neboť je svátek - Veteran's Day. Ráno jsem vstal kolem osmé hodiny do nádherného slunného dne s modrou oblohou. Je chladněji, v noci bylo pod nulou. V rádiu říkali, že tento den zde byla v r. 1987 sněhová vánice. Takže mám štěstí, že je tak pěkně. Jen aby to ještě vydrželo. Pozoroval jsem z okna ložnice, jak veverky sbírají v listí "pamlsky".
Po deváté hodině jsem vyrazil do lesa na procházku. Všude byly veverky, které sbíraly ze stromů různé plody. Asi se chystají na zimu. Pozoruji jednu veverku. Jakmile mne uviděla, přiběhla ke stromu a zmizela na jeho odvrácené straně. Jdu zvolna zleva a vidím ji. Zmizí. Jdu zprava a je o kus výše a opět zmizí. Hraje si se mnou na schovávanou. Já chodím zleva doprava, ona mizí zprava doleva a vždy je o kus výše. Nakonec je ve výši kolem patnácti metrů a už se mi neschovává. Jako by mne vyzývala, že mohu za ní, pokud mám o ni zájem. Je v bezpečí a tak se mi směje :-).
Veverky jsou všudypřítomné, ale vyfotografovat je, abych potěšil čtenáře PET se mi nedaří. Takže snad až příště. Všechny veverky jsou v podstatě šedé. Tedy šedá převažuje. Najednou pozoruji veverku s oříškem, která je celá černá. Neobvyklá krása. Nenechá se rušit, ale jakmile vytáhnu fotoaparát, odskáče do vzdálenosti, ze které by na fotografii byla malou skvrnou :-(.
V 10.00 hod. docházím na Randolf Street, která se zde kříží s Dewey Road. Končím menší okruh a poklidnou chůzí přicházím k domovu.
Další den vykouknu ráno z okna a dívám se na veverky, hledají v trávě potravu. Jiná zase dělá skoky ze stromu na strom, z větve na větev. Další dvě se navzájem honí, běhají po kmenu stromu. Náhle jedna seskočí. Druhá na kůře stromu jako by zkameněla. Dlouhé chvíle je nehybná, hledí jako uhranutá, ale jakmile se veverka na zemi pohne, začíná honička znovu.
Vyjdu z domu a ještě je pod nulou, skla i kapoty aut jsou zamrzlé. Jedu metrem něco si vyřídit na hlavní areál mého pracoviště do Bethesdy. Jdu a stoupám tam po venkovních schodech. Vedle veverka něco hledá v trávě. Vůbec ji nevadím a neuteče. O něco později se totéž opakuje na druhém konci areálu.
Byly by to nádherné snímky. Logicky ze zkušenosti vyvozuji, že tohle se děje pouze v případě, že u sebe nemám fotoaparát. Holt to jsou "naše" veverky.
Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA
|
|
