Psi mají výtečný čich. To platí o psech všeobecně a tedy i o Betynce. Již jsem se zmiňoval třeba o tom, jak to naše zvíře, ač spalo hlubokým spánkem, vyroste v kuchyni ze země, jakmile rozbalím třeba sekanou. Koneckonců, minulý příběh byl také alespoň částečně o Betynčiných stopařských schopnostech.

Psi mají ovšem neméně dobře vyvinutý sluch, a i to platí jak o psech všeobecně, tak o Betynce zvlášť. Už v příběhu o Betynčiných rituálech jsem psal, jak i ve spánku reaguje na tichý dotaz Půjdeme ven, Betynko? To ovšem není ani tak o tom, jak dobrý má sluch (i když taky o tom). Neméně zajímavé je, jak rozumí lidské řeči. Podivuhodnějším důkazem jejího bystrého sluchu je předstih, se kterým registruje návrat paničky či páníčka. Takový návrat je jí samozřejmě důvodem k nadšenému vítání, ale nemyslete si, že jde ke dveřím, až když slyší klapnutí dveří nebo snad klíč v zámku.

Nejpodivuhodnější případ preventivního očekávání ovšem předvedla právě nedávno. To se panička vypravila někam autem a někdy v době, kdy se měla vracet, Betynka vstala a odešla do předsíně. I šel jsem se taky podívat, jenže Bety nestála před bytovými dveřmi, nýbrž zamířila do ložnice a pozorně se dívala směrem k oknu. Pravda, to někdy dělá, když slyší venku štěkat pejska, ale pak tu akci většinou doprovází i svým štěkotem. No a protože to navíc byla zhruba ta doba, kdy jsem Blanku čekal, šel jsem se podívat k oknu a hle: k chodníku s manévrováním zajíždělo naše auto, respektive s naším autem zajížděla Blanka. Betynka tedy nejen že to auto slyšela, ale také mezi všemi auty rozeznala právě to naše.

Pavel Doktor          

Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na .