| |
SOBI
Americké vánoce - část třetí
První díl povídání o vánocích v Americe vyšel předevčírem a druhý včera.
Santa Claus má ve svém spřežení devět sobů (reindeer) se jmény Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Donner, Blitzen a nejznámějšího soba Rudolfa (anglicky Rudolph), jehož sláva se myslím donesla už i do Čech :-).
Rudolf byl ale "zapřažen" do Santova původního čtyřspřežení až v roce 1939, kdy vznikl jako vánoční reklamní pohádka pro obchodní dům Montgomery Ward. K pohádce, která trochu připomíná tu O ošklivém kačátku, později vznikla roztomilá písnička od Johnny Markse a o pár let později i dojemný kreslený film.
Od té doby si žádný Američan už vánoce bez písničky o Rudolfovi snad ani neumí představit. Malý sob Rudolf se narodil s červeným nosíkem, který mu zářil jako rudá lampička, kdykoli se něčím nadchnul. Pro jeho sobí kamarády to byl důvod k posměchu, nikdo si s ním nechtěl hrát a chudák Rudolf byl z toho celý nešťastný.
Pak ale nastal Štědrý večer, kdy saně už byly naloženy dary, ale obloha tak zatažená, že nevylo vidět ani na krok. Santa si dělal starost, jestli vůbec vyjede, bál se, že cestou zabloudí a zklamané děti nenajdou ráno své dárky pod stromečkem...
Situaci a tím celé vánoce zachrání právě Rudolf. Santa ho zapřáhne na špici spřežení, kde se Rudolfův červený nosánek tou poctou a štěstím rozzáří jako pochodeň. Santa krásně vidí na cestu, dárky jsou rozdány a všechny děti spokojené :-).
No a jako ve správné pohádce, z Rudolfa se přes noc stane hrdina, s kterým si najednou všichni jeho sobí kamarádi chtějí hrát. Písnička "Rudolph the Red-Nosed Reindeer" patří k jedné z nejoblíbenějších a sama jí mám moc ráda. Kdo by si jí chtěl poslechnout přímo na Internetu a přečíst si její anglická slova, může tak udělat na této australské webové stránce. (Chce to ale trochu trpělivosti, než začne hrát hudba.)
Santu milují nejen děti. Pro všechny obchodníky a výrobce je Santa nevyčerpatelným zdrojem nápadů, jak jeho slávu zpeněžit. Již od října se v naší poštovní schránce objevují spousty katalogů s vánoční tématikou, kde si můžete vybrat nějakého Santu snad na každé stránce. Ošizený není ani sob Rudolf, ani polární skřítci.
Američané si potrpí na velké vánoční party a právě takovéhle legrácky jim přijdou vhod, když vnitřní výzdobu svých domů nechtějí rok co rok opakovat.
A nakonec ještě osobní dodatek.
S manželem už 30 let vedeme dosud nevyřešenou "hádku" o dvě velice důležité věci. Ta první se týká úpravy kalendářů a ta druhá rozdávání dárků.
Americké kalendáře totiž začínají nedělí, na což jsem si ani za ta dlouhá léta nezvykla a nikdy nezvyknu. Nechápu, proč používají výraz "week-end" (KONEC týdne), kterým každý rozumí sobotu a neděli, když jim pak právě tou nedělí nový týden začíná!
Neděle navíc není na většině kalendářů ani barevně vyznačena, takže je k nerozeznání od ostatních dnů, plete se to a je to akorát pro zlost. Co jsme zpět z Evropy, dostávám každoročně od německé přítelkyně "poctivý" kalendář a když máme doma i nějaký americký navíc, alespoň si u něj červeně zakroužkuji neděle :-).
Druhým naším oblíbeným sporem je ta pravá doba na rozdávání vánočních dárků. V Americe se tak děje ráno 25.prosince. Štědrý den je normální pracovní den a večer je ve znamení přípravy nádivky do tradiční hromské krůty (dává se do trouby buď přes noc nebo co nejdříve ráno), v pečení "pies" (hlubokých koláčů plněných ovocem) a v balení posledních dárků.
Pokud vím, žádné zvláštní jidlo se ten den nepodává. Hlavní slavností je oběd na Boží hod. Manžel mi rád nadšeně vypráví, jak jako malý kluk nemohl se svými třemi sestrami dospat, jak ráno ještě za tmy, když rodiče dosud spali běželi dolu do pokoje ke stromečku, kde buď neodolali a začali rozbalovat dárky, nebo je alespoň třídit :-).
Pak buď šli vytáhnout rodiče z postele, nebo ti sami přišli a rozbalování dárků se odehrálo ještě před snídaní. Krátce po ní pak začala jeho maminka připravovat slavnostní oběd (který ale začíná často až kolem 3 odpoledne), který se protáhl až do večera, kdy si dospělí u stolu povídali a děti si odešly hrát...
Já zase zastávám ty naše české zvyky, které mi připadají o tolik lepší, kdy se až teprve po večeři a v pohodě rodina sesedne u stromečku. Pochopitelně jsem i já s bratrem byla u večeře netrpělivá a nemohla se dočkat, až nám tatínek přišel z obýváku celý udivený říci, že Ježíšek už u nás byl a ať se jdeme honem podívat :-).
Samozřejmě i té štědrovečerní večeři předcházel fofr, ale to ranní strojení stromečku, slavnostní prostírání a pak konečné posezení u rozsvíceného stromku mi připadá slavnostnější a romantičtější, než to "americké ráno".
Jako jsem vyřešila "problém" s kalendáři, tak jsme došli ke kompromisu i na vánoce. Kdykoli jsme bývali přes svátky u manželových rodičů, slavili jsme vánoce americké. Doma ale slavíme výhradně po česku, a když si pak večer pouštíme české koledy, musím se pochlubit, že manžel umí dokonale broukat jejich všechny melodie a k některým koledám dokonce zvládne i slova alespoň těch prvních slok :-).
Marie Crossette, USA
|
|
