| |
VEVERKY
Dnes se zlobím na kočky! - 2.díl
Začátek vyprávění o veverkách jste si mohli přečíst včera.
Tak jsem dneska pozoroval, jak se veverky honí. Předváděly dosud nevídané prvky akrobacie, proložené skoky a přímo lety vzduchem. Se země, přes silný a vysoký kmen stromu, po větvích, přeskoky na stromy větší s akrobacií na tenkých větvích. Nevěřili byste, jak se veverka takto může přesouvat velkou rychlostí po řadě kmenů od sebe hodně vzdálených stromů.
Tato veverčí aktivita hned po ránu přímo hladí duši. Člověk hned dostane dobrou náladu a při náladě dobré se dostane ještě do větší pohody. Tak tomu bylo i dnes. Jiná veverka mezitím seděla (či stála?) na zadních packách na zemi. Buďto něco hledala nebo odpočívala. Možná přemýšlela, jakou taškařici vyvede své kamarádce.
Spokojeně a zasněně jsem se do tohoto pozemského ráje ponořil, když v tom můj periferální pohled zaznamenal rychlý pohyb. Mourovatá kočka, která zřejmě číhala u domu, se v tomto okamžiku největší možnou rychlostí řítila na veverku. Veverka ji zaznamenala až po několika okamžicích a rozběhla se ke vzdálenému stromu. Byl to nerovný boj na život a na smrt, neboť kočka byla rychlejší. Bleskem se k veverce přibližovala a když veverka byla téměř u stromu, udělala tato kočka svůj poslední, jak jsem se domníval, vítězný skok...
Dlouhé chvíle bylo u stromu ticho. Pak se kočka pohnula a uviděl jsem, že ji poslední skok přeci jen nevyšel. Veverka asi zmizela někde v hlubokém listí či z odvrácené strany vítezně vyšplhala na strom. Bylo to pro ni život zachraňující vítězství.
Kočka zřejmě do útoku dala veškeré své síly a teď zchvácená odpočívala v listí. Potom zvolna vyšla na trávník. No ovšem - americká kočka s obojkem na krku! Zaznamenal jsem jej až nyní. Hned jsem zprávu o záchraně veverky zvěstoval manželce. Překvapila mne - prý tento útok kočkou na veverky viděla zde již několikrát. Prý je zřejmě pro ni veverka tímtéž co myš.
O chvíli později jsem vyšel z domu. To už začínalo pršet. U vedlejšího domu šla zvolna směrem k lesu černá kočka. Celá černá, jen bílá náprsenka, bílé zadní packy a přední nohy bílé do poloviny. Žeby další číhaná na veverky?
Ten den jsem se na kočky velice zlobil.
Vím, je to jejich přírodní pud. Byly takto stvořeny! Člověk však vždycky fandí tomu slabšímu - v tomto případě to byla veverka. A veverka mi v Americe dosud přinesla mnoho radosti a rozptýlení. Toto o amerických kočkách - na rozdíl od koček, které jsem viděl jinde - říci nemohu!
Ne vždy však má veverka štěstí. To jsem si uvědomil, když jsem kráčel k metru a na silnici jsem objevil přejetou veverku. Ta se asi honí se svými kamarádkami už jen ve veverčím ráji!
Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA
|
|
