Jak jsem už psal, tak jsme pod stromeček dostali štěně jako rukavici. Kříženého australského Kelpího, tedy farmářského pracovního psa. Farmu sice nemáme, ale v buši bydlíme, tak se do zdejšího prostředí jaxi hodí. Zbarvením kožichu a jeho hebkostí připomínal přerostlou myš, jen na prsou má malou bílou náprsenku a nebo spíš flek. Bylo mu šest týdnů - roztomilé psí batole. Kolem krku měl, jako správný dáreček, velkou mašli. Široká stuha měla pěkný vzor skotské kostky. Jakého klanu to vám však nepovím, protože se v tom nevyznám.

No a do této téměř ideální situace se na scéně najednou objeví něco malého, pitomého, bez respektu k Zrzčině věku a navíc nadmíru zvědavého, nebojácného a co je nejhorší, tak kdykoliv schopného vyžrat z misky žrádlo. Zrzka při prvním spatření Ferdy nevěřila, že tu je nafurt a myslela si že to je jen návštěva. Na štěňátko prskla a jen symbolicky se po něm ohnala packou na které se ani nenamáhala vystrčit drápy. Ferďas si zachoval odstup, ale strach také neměl. Zrzinka uraženě odešla na zahradu za domek a celý den se neukázala. Má tam "svůj" náhradní pelech na dřevě u garáže, kam nefučí, neprší a nesvítí palčivé australské sluníčko. Jenže ta šedivá přerostlá myš se jaxi neměla k odchodu. Kdykoliv se potkali, tak Ferdík se přátelsky, bezelstně a zvědavě k Zrzince blížil a začal ji dokonce očichávat. To už bylo pro starou dámu trochu moc, tak se po něm ohnala drápky. Myšlenky tu velemyš zakousnout se vzdala.