| |
PSI
Záchranná akce
Po přečtení příspěvku pana Pavla Doktora, jsem si vzpomněla i na mé záchranné akce. Jsem a asi stále budu člověkem pouze kočičím, přesto několik pejsků alespoň krátce prošlo mým životem.
Jednoho dne jsem byla domluvena se svou bývalou kolegyní, že ji přijdu po práci navštívit. Šla jsem pěšky kolem pankrácké tržnice a tam u jednoho stánku bylo roztomilé štěňátko, kříženec jezevčíka. Všichni kolemstojící se nad štěňátkem rozplývali, jak je krásné. Prodávající jsem se ptala čí pejsek je a ona mi řekla, že ho asi někdo vyhodil, protože se kolem jejího stánku pohybuje už celé odpoledne.
Rozhodla jsem se rychle jednat. Paní u stánku jsem dala svůj telefon, kdyby přeci jen někdo pejska hledal, štěně jsem schovala pod kabát, aby se trochu zahřálo a vydala jsem se ke své kolegyni na ohlášenou návštěvu.
Věděla jsem o ní, že měla psa boxera, kterého moc milovala, a že před nějakou dobou, když jsme s dcerou na výstavišti nalezli bílého pudlíka a obíhali s ním celé okolí, zapojili do pátrací akce i policii, tehdy mi říkala, že jsem jí ho měla přivézt, že by si ho nechala.
Pudlíka jsem dala tehdy do vrátnici a domluvila se s vrátnými, že jim večer zatelefonuji jak to s ním dopadlo. Pokud si pro něho nikdo nepřijde, že bych se postarala dál.
Večer jsem se pak dozvěděla, že si pudlíka vyzvedl jeho majitel, který byl moc šťastný, že se s ním znovu setkal. Proto jsem předpokládala, že udělám s nalezeným štěnětem své kolegyni radost. Když jsem zazvonila a otevřeli se dveře, tak jsem okamžitě poznala jak moc jsem se v ní zklamala.
Pejska si prý nechat nemůže, uváděla pro to spoustu důvodu a jedním pro ní zřejmě z nejpodstatnějších bylo to, že je to "pouze" podvraťák. Musím s ním prý okamžitě pryč.
Nevěděla jsem co si mám počít, domu ke svým pěti kočkám jsem ho přinést nemohla a nepostarat se o něj prostě nešlo. Do útulku jsem ho také nechtěla dát.
Vzpomněla jsem si na svou vedoucí. Sama má psí slečnu kníračku a je velkým milovníkem psů. Spolu jsme už kdysi jednu záchrannou akci černého pudlíka, kterého našla ona, podnikly, když jsme pro něho složitě hledali nového majitele.
Poprosila jsem tedy, zda si mohu alespoň zatelefonovat. Moje vedoucí se na nic moc nevyptávala a s manželem si ihned pro pejska přijeli autem. Zkontaktovala se s paní z pražského spolku ochránců zvířat, v té době se starali i o psi, v současné době se specializují hlavně na kočky. Paní ze spolku jí zase dala telefon na mladou lékařku ze Zbraslavi, která měla u nich požadavek na malé štěňátko pro svou dcerku.
Pejsek se ocitl v rodině lékařky na Zbraslavi. Vše zatím vypadalo jako příběh s dobrým koncem. To jsem si ovšem myslela jenom chvilku.
Než jsem došla domů, tak u nás se odehrávalo malé drama. Manžel o této akci nic netušil a proto se divil, když mu telefonovali neznámí lidé, že chtějí svého pejska a nakonec přišla mladá slečna se svým otcem a domáhali se jeho navrácení...
Odešli s nepořízenou, protože manžel zatím nebyl o ničem informován. Když jsem přišla domů, tak mi vše vyprávěl a také to, že ta mladá dívka je invalidní a že u ní bydlel její přítel, který se s ní pohádal a jako pomstu jí její štěňátko vzal a vyhodil ho někde venku.
Spojila jsem se s paní ze spolku a o tomto ji informovala. Protože mezitím pejsek byl předán do velice slušné rodiny, kde by ho měli všichni rádi, pražský spolek už neměl příliš chuti pejska vracet jeho původní majitelce. Oni, ale i já jsme byli neustále zaplavováni telefonáty ohledně navrácení pejska.
Jeho původní majitelka prý stále pláče, nemůže bez něho být a nakonec se do všeho ještě zapojil svaz invalidů s tím, že nemůžeme brát invalidnímu člověku jeho radost, a tak se pejsek musel vrátit původní majitelce.
Do dneška vlastně nevím, zda tento příběh skončil šťastně či nikoliv :-/.
M.Šmídová
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
