| |
PTÁCI
Když jaro zaťuká...
Koncem ledna se u nás začalo velice příjemně oteplovat. Hrdlička, která tu hnízdí vždycky jako první už sedí na hnízdě, trsy narcisů nabíhají na květy, keře azalek rozkvétají a zimou zežloutlý trávník se začíná pomalu zelenat.
Dnešní ráno bylo venku zase tak krásně, že jsem si se snídaní, místo k počítači a k Dumce, sedla raději ven na sluníčko. Na blankytně modré obloze se najednou objevilo velké hejno černých ptáků, doprovázené ohlušujícím, ale tolik známým křikem - a já jsem věděla, že jaro se opravdu vrátilo.
O těchto černých ptácích jsem se ze začátku domnívala, že jsou to americké kavky. Pak jsem se ale v knize dočetla, že jde o černovlhovce nachového (Quiscalus quiscula - angl. Grackle) a že patří mezi několik druhů vlhovců, žijících pouze v Americe. Tito ptáci k nám přilétají pravidelně každý rok a potom máme až do konce června o ranní budíček postaráno.
Ve stromech naší zahrady loni hnízdily už jen asi čtyři páry. Jejich, ne zrovna příjemné skřehotání, nás budí hned za rozbřesku, umocněné dalšími páry hnízdícími v blízkém okolí. Každý, kdo má doma kočku nebo psa ví, že s nějakým delším ranním vyspáváním se musel už dávno rozžehnat.
Když vás pak ze vzácného spánku - máte-li stěstí alespoň do svítání - vyburcují skřeky desítek vlhovců, nejen že tyto "posli jara" proklejete, ale jste připraveni poslat je šupem tam, odkud právě přiletěli. Během několika dnů se ale tyto zvuky "probouzející se přírody" stanou pro nás natolik monotóní, že jim přivykneme a splynou nám s ranním houkáním hrdliček, příjemnou melodií drozdů a štěbetáním ostatních opeřenců na naší zahradě.
Dříve v našich vysokých cedrech hnízdilo asi 8 párů vlhovců. Protože zde ale veškerá zeleň roste až příliš rychle, museli jsme předloni uříznout vrchní polovinu ohromné magnolie a seříznout a dost prořezat dva velké cedry, které nám začínaly nežádoucně stínit bazén. Tím se zmenšil i "stavební prostor" vlhovců a vhodné místo ke hnízdění zde loni našly už jen čtyři páry.
Na zahradě máme celkem šest mohutných cedrů, ale v jejich větvích si mimo vlhovce staví hnízda ještě asi tři páry modrých sojek, dva páry hrdliček a vysoko ve špici jednoho cedru si dokonce udělala hnízdo veverka, která si propletla několik tenkých větví a ty potom vystlala listím.
A tak i mezi ptáky asi platí to že, kdo dřív příjde, ten dřív bydlí. Nejlépe jsou na tom vrabčáci, kteří si bydlí opravdu luxusně v několika dřevěných budkách a nemusí se bát, že je z nich nějaký jiný pták vyžene. Však také od jara do podzimu vyvedou alespoň čtyřikrát mladé.
Na zahradě máme ještě několik druhů větších a menších keřů, kde si každoročně staví svá hnízda kardinálové, tři druhy drozdů, střízlíci s snad i kolibříci, jejichž miniaturní hnízda se mi ale nikdy nepodařilo najít. Vlhovci, střízlíci, drozd severoamerický a kolibříci se k nám zjara vrací hnízdit, ostatní jmenovaní ptáci, včetně drozda mnohohlasného, zde zůstávají celoročně. Řada dalších druhů ptáků zalétá během zimy na naše krmítko, nebo se u nás jen krátce zastaví cestou někam jinam.
Mezi ty krátkodobé návštěvníky patří např. ohromné hejno překrásných brkoslavů. Ti se ukáží někdy v půlce ledna, kdy se jich velké mračno snese do cedrů a doslova jako kobylky se vrhnou na malé bobulky, jimiž jsou větve stromů obaleny. Brkoslavů jsou stovky a hromadně několik dnů přelétají ze stromu na strom, aby pak zase zmizeli tak nečekaně, jako příletěli. Vlhovci u nás hnízdí jen jednou a pak někdy koncem června zase odletí. Na první pohled je vlhovec obyčejný černý pták. Ale při dopadu světla se jeho peří krásně ocelově leskne a vrhá téměř duhové barvy.
O své ratolesti se vzorně starají a krmí je i když už to pak vypadá, že by se mláďata mohla klidně o potravu starat sama. Proč by to ale dělala, když stačí jen sedět a křičet a některý z rodičů je nakrmí. Mláďata většinou sedí na zemi pod krmítkem, v němž je stále dostatek slunečnicových semen, a čekají až rodiče z krmítka slétnou a semena jim strčí přímo do zobáčků.
Mláďata jsou matně hnědavá a moc krásy nepobrala. Přesto je ale radost je pozorovat a když začnou vylétat z hnízd, musím dávat na naše kočky obzvláště pozor. Voda našeho bazénu, která při spuštění pumpy koluje v podzemních trubkách, se vrací zpět třemi otvory. Dva jsou přímo ve stěně bazénu, ten třetí ústí do dna maličké tůňky. Ta je na malé vyvýšenině nad bazénem, kde rostou dva cedry, v nichž vlhovci hnízdí.
Z přeplněné tůňky pak voda vyvěrá a stéká po rozložených kamenech jako malý vodopád zpět do bazénu. Líbí se to nejen mám a kočkám, které tam chodí na kameny upíjet vodu, ale i mladým vlhovcům. Ti, zřejmě přilákáni bubláním padající vody, hopsají po kamenech a snaží se v malých loužičkách koupat.
Máme na zahradě několik kašniček, které ostatní ptáci používají jak na pití, tak i ke koupeli, ale tito mladí vlhovci dávají přednost kamenům vodopádu a že jde o chlorovanou vodu jim zřejmě vůbec nevadí. Před třemi lety jsem si všimla, že jeden z vlhovců měl v levém křídle několik bílých brk a byl tak mezi ostatními snadno k rozeznání. Následující roky jsem vždy s potěšením viděla tohoto ptáka znovu u nás hnízdit.
Přesvědčilo mně to v tom, že i tito ptáci se každoročně vracejí na stejná místa. Podobnou zkušenost jsem loni zažila s kolibříkem. Těm rozvěšuji řadu červených krmítek na cukrovou vodu po zahradě tak, abychom je měli co nejvíce na očích a kolibříky mohli celý den pozorovat.
Jediné krmítko, které je na přední části parcely, visí vždy na keři před vjezdem do garáže. Když jsem loni rozvěsila krmítka na zahradě, na tohle u garáže jsem nějak zapomněla. Dávala jsem pak jednou zrovna prádlo do pračky, která v garáži je, když jsem zahlédla kolibříka, jak se třepetá přímo na místě, kde normálně mělo viset krmítko. Kolibřík k tomuto bodu u stromu přiletěl několikrát a mně bylo jasné, že si krmítko pamatoval od loňska a teď ho marně hledal.
Honem jsem běžela, zapomenuté krmítko naplnila a zavěsila a pak jsem sledovala, jak si k němu kolibřík bez váhání sedl. Je to opravdu neuvěřitelné, že tito maličtí a křehoučtí ptáčci uletí tak ohromnou vzdálenost až z Mexika a vědí, že právě na tomhle místě u garáže najdou posilující sladký nektar.
Už se na jejich letošní návrat zase těším, stejně jako na všechnu tu ptačí drobotinu, která se bude brzy na naší zahradě ozývat. Tak, jak se to zpívá ve známé písni, jejíž začátek jsem si vypůjčila pro název článku - ano, "jaro je tady, ťuky, ťuk" :-).
Marie Crossette, USA
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
