| |
VEVERKY
Ještě jednou o veverkách III.
První díl povídání Lumíra O.Hanuše o veverkách jste si mohli přečíst v úterý a druhý včera.
Šedé veverky mi přinášejí v USA mnoho radosti (správně se tato veverka, Sciurius carolinensis, anglicky Eastern Gray Squirrel, česky se jmenuje veverka popelavá), i když někteří lidé je nemají rádi a považují je za škodnou - pro mne není žádné zvíře nadřazené či podřazené, to jen člověk, "pán tvorstva" se rozhodl být andělem života a smrti nad ostatním životem. Neuznávám sportovní lov - co je to za sport, při němž se "ze sportu" střílejí tvorové, kteří také mají právo na život!
Ráno, když otevřu oči a podívám se z okna do korun stromů, hned je mi veselo. Pozoruji veverky, jak běhají ve větvích, a přemýšlím, proč asi vyvíjejí tuto činost - je to trening pro dobrou kondici, radost z pohybu, hledání partnera či něco jiného? Hledání potravy to určitě není.
Teďka, když je zima, jsou stromové veverky stále čilé. Musím se zde káti, že jsem ve svém prvním článku o nich napsal, že jakmile přijde zima, hibernují. Takže opravuji - stromové veverky nehibernují. Medvět také nehibernuje. Je to jen hluboký spánek. Při hlubokém spánku totiž tělní teplota neklesá. Při hibernaci může teplota zemních veverek klesnout až pod minus jeden stupeň Celsia!!
Některá rána, když mrzne, veverky ráno nevidím. Jsou jako lidé. Když mrzne a není třeba vstávat, také jako my si poleží v pelíšku.
Onehdá jsme se procházeli lesem a sledovali pohledem čtyři veverky (jedna černá a tři šedé), které se honily po stromě nahoru a dolů. Dělalo jim to zjevnou radost a divoká honička se střídala s taktickým vyčkáváním, co udělají veverky ostatní. Před několika dny jsem opět pozoroval, jak se honily čtyři veverky - tři šedé a jedna černá. Ta ladnost stejnoměrného pohybu všech, dokonale synchronizované. Radost pohledět.
Sledovat veverky jak se honí je obdivuhodné. Běží za sebou třebas tři a rychlost i směr pohybu (obvykle běží po kmeni nahoru či dolů po spirálách) vypadá, jako by ty tři veverky byly jeden celek. Tentýž směr i rychlost. Sledoval jsem jednu veverku, jak vždycky ukousla větévku a běžela s ní na jedno místo u kmene (u větve). Žeby si stavěla hnízdečko? V každém případě nebyla s větvičkami moc úspěšná, neboť většina větviček jí při pohybu spadla dolů.
Jsou dny, kdy veverku nezahlédnu a dny, kdy jich hned po ránu vidím mnoho. Včera jsem sledoval ještě za přítmí siluetu veverky. Jakási stínohra oproti rozbřesku ještě tmavého nebe, jak veverka běhá po větvích stromů. Vydržím sledovat veverky dlouhou dobu, je to velice zajímavé a člověk přitom uvažuje, proč asi dělají tu či onu činnost.
S příchodem dalšího dne jsem měl opět možnost pozorovat veverky. Dvě se nejprve honily po stromě a později spolu svorně na zemi sbíraly zřejmě semínka ze slámy tam nasypané. Po hodině tam stále spolu svorně seděly. Odpoledne po návratu domů tam stále ještě byly a s nimi řada dalších. Všudepřítomné veverky si sbíraly plody jak na okamžitou konzumaci, tak jistě i na zimu. Vzpomínám, jak jsem nedávno při dešti ráno pozoroval, jak veverka seděla na větvi bez pohnutí a nesnažila se před deštěm schovat. Když se konečně dala do pohybu, tak se při sestupu po kmeni hlavou dolů zastavila a vyčkávala. Podobně jako další veverka se pohybovala v dešti zvolna.
Nedávno jsem viděl veverku, jak přecházela po drátě (asi telefonní drát). Šla s takovou jistotou, jako by šla po rovné ploše - dovede bez problému balancovat snadněji nežli provazochodec. Veverky vás nikdy neomrzí. Vždy provedou něco, nad čím člověk žasne! Jdete, kocháte se nádhernou přírodou a do rámce toho všeho všudypřítomné veverky. Tentokrát se honí až do koruny stromů tři. Den začal opravdu pěkně.
Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
