| |
PTÁCI
Bitva o ptačí budku – část první
Celý rok nás na zahradě obšťastňuje milé štěbetání vrabců, kteří si před třemi lety zabrali budky, původně koupené pro eastern bluebirds (asi salašník modrý). Jejich latinský název je sialia sialis, české jméno bohužel neznám přesně.
Jsou to menší modří ptáčci, kteří patří mezi tři nebo čtyři druhy ptáků, hnízdících zde na jihu v budkách. Sameček i samička jsou stejně velcí a stejně zbarvení. Zvrchu jsou modří s náprsenkou cihlové barvy a bělavým bříškem, samečkova modř je ale tmavší a ostřejší. Jejich "zpěv" je drobné, jakoby hrdelní štěbetání.
Na naší zahradě jsem ale bluebirds dříve nikdy neviděla a jiné ptáky, kteří používají budky jsme tu neměli. Známí nám ale radili, že musíme budky nejprve rozvěsit a ptáci si je sami najdou. Tak jsme jich koupili hned pět a rozvěsili je na stromy a sloupy naší vysoké ohrady.
Bluebirds se tehdy neukázali, zato kde se vzali, tu se vzali, byli tu vrabci a do budek se postupně nastěhovali :-/. Dvě budky si sice hned ze začátku obsadily sýkorky, ale pak si to rozmyslely, odletěly a přenechaly je také vrabcům.
Myslím, že sýkorky od nás odlétají hnízdit ještě dále na sever, alespoň jsem tu jejich mláďata nikdy hopsat neviděla. Vrabci mi připomínají Evropu a tak jsem jim to luxusní bydlení přála. Oni nás za to těší svojí přítomností celý rok a za sezónu vyvedou nejméně 4x mladé.
Protože někteří vrabci pak vždy někam odletí a někteří bohužel padnou i za občasnou kořisť neodbytné poštolky, nemám pocit, že je jimi naše zahrada přemnožená.
Letos brzy zjara se ale nečekaně objevil párek bluebirds a nadějně nakukoval do budky, která se jim zdála prázdná. Sotva do ní ale samička chtěla vlézt, přihnal se vrabčí sameček a oba bluebirds odehnal :-(.
Ptačí párek se na budku ještě několikrát pokoušel usadit, ale vrabci je nakonec odehnali. Tak jsme rychle jeli koupit zbrusu novou budku a tu jsme postavili daleko od těch vrabčích, na druhém konci zahrady.
Skoro okamžitě k ní přiletěl párek bluebirds, možná ten samý, který si prve naši zahradu vybral ke hnízdění :-). Oba ptáci střídavě nakukovali do budky, která je z cedrového dřeva a krásně jím dlouho voní. Museli poznat, že je to budka zcela zánovní a já jsem se radovala, že u nás párek bude hnízdit...
Jenže skoro ve stejnou dobu, kdy budku našli bluebirds, našli ji i vrabci a začal o ni boj.
Tentokrát jsem ale nebyla ochotna tuhle budku vrabcům přenechat, ty, co už si prve zabrali jim musí stačit. Tak jsem si přinesla židli, sedla nedaleko budky a za bluebirds u ní držela stráž :-).
Přestože jsou bluebirds o něco větší než vrabci, jak se ukázalo, chyběla jim výbojnost a příliš často se nechávali vrabci zaplašit. Odlétali pak na delší dobu, nebo seděli někde opodál a k budce se báli vracet.
Aby těchto pauz nevyužili vrabci, jakmile se chtěli na budce usadit, hnala jsem je pryč. V praxi to pro mně znamenalo, že jsem vyskakovala ze židle každých pár minut.
Vždycky, když se bluebirds zase vrátili, na budce se s vrabci střídali a já vyskakovala ještě častěji. Zdálo se ale, že moje vartování mělo kladný výsledek a samička bluebird nakonec začala do budky nosit dlouhé jehličí.
Vrabce, kteří přesto k budce létali, už párek bluebirds dokázal sám odhánět, takže já jsem jen seděla a pozorovala tempo, s jakým samička nosila do budky vystýlku. Jakoby ale napadání od vrabců nebylo dost, chudáky bluebidrs začal navíc honit i mockingbirds (drozd mnohohlasný).
Ten si totiž stavěl hnízdo v keři poblíž budky a tito cizí ptáci mu nebyli vhod :-/. Drozd mnohohlasný je sice skvělý zpěvák, když se ale chystá hnízdit a obzvláště pak, když má mladé, nezná bratra.
Žije tu celý rok a ty dva nebo tři páry na naší zahradě se mezi sebou i s námi během roku dobře snáší. Jakmile ale přijde doba hnízdění, tito ptáci se vzájemně nemilosrdně honí, křičí na sebe a nakonec má každý hnízdo hodně daleko od toho druhého. Když pak vyvedou mladé, musíme se mít na pozoru i my.
Jednou měl tento drozd hnízdo blízko mého záhonu a já jsem si musela při práci oblékat bundu s kapucou, protože drozd na mně párkrát udělal prudký výpad a pěkně bolestivě mně klofnul do krku :-(.
Za nic si ode mne nedal domluvit, že mně přeci zná a že nemám v úmyslu jeho mláďatům ublížit. Jindy si zase postavil hnízdo u garáže na stromě,vedle kterého
stojí naše popelnice. Při každém vyhazování odpadků nás pták tak napadal a zle křičel, že jsme nakonec během jeho hnízdění raději odsunuli popelnici na jiné místo.
Marie Crossette, USA
Dokončení ve čtvrtek.
|
Daruji štěně
Hodnému zájemci darují krásné štěňátko křížence Husky - černé s bílými znaky, holčička, po mámě. Píši do PET, protože vím, že tuto rubriku čtou pouze milovníci zvířat a jen takovému chci naši Berušku dát. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Eva
|
|
|
