Naše fenka Vrána je kříženec do několikátého kolene. Pochází ze Lhoty malé vesničky u Olešnice. Její otec měl podobnou postavu jako naše Vrána. Byl to kříženec snad prý jezevčíka a něčeho do dobrmana. Jmenoval se Filip a my jsme ho bohužel neviděli. Nějaký "člověk" ho prý ubil klackem :-(. V takových to případech bych nebyla proti metodám oko za oko zub za zub. Jeho páníčky jsme poznali později, a ti byli z naší Vrány dost naměkko. Filip se jí asi hodně podobal.

Vránina maminka je křížený jezevčík a jmenuje se Alžběta, tedy Bety. Původně to byl toulavý vesnický pejsek. Naši známý mají ve Lhotě chaloupku. Betynu přikrmovali, jinak se živila lovem myší, a tím co vyloudila ve vsi. Domů si ji odvést nemohli, protože babička prohlásila pes nebo já. Dcera Barbora sice říkala pes, ale stejně to nešlo.

Naše známá Betynčiny štěňata vždycky někomu udala. Později Betynu sousedi ze Lhoty nechali vykastrovat. Nakonec babička povolila a Bety se nastěhovala do Brna k našim známým. Občas jsme je chodili s Vránou navštěvovat, takže se obě fenky znali a mají se rádi. Nedávno byla Barča s Betynou u nás na víkend. Bety je malý zavalitý pejsek přezdívaný Bedna.

Naše Vrána, i když je taky dobře krmená, se svýma dlouhýma štíhlýma nohama je dobrý běžec. Betyna se snažila Vránu doběhnout i když marně. Barča se divila, jak Bety s radostí běží, jak o závod. Doma se jí tak nechce. Naše Vrána je plnýma miskama už znuděná a tak žere jen, když má chuť.