PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Noční řádění a hrátky Wilsona (Eva Vinšová)
 
17.6. ZVÍŘÁTKA
Úspěšný den (Ivana Jirková)
13.6. STROMY
Javorový cukr II. (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

ZVÍŘÁTKA
Úspěšný den

Sojka z Barunčiny knížky (10 kB) Kdosi moudrý napsal: "Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád zvířata". No, je pravda, že většina zvířat postrádá špatné lidské vlastnosti. Ale o tom tu psát nechci. Chci psát o svém dubnovém "zvířecím" dni.

Neměla jsem včera zrovna dobrý den. Od rána jsem se cítila "pod psa". Začalo se to zlepšovat během dopoledne, když se mi před okny objevila první sojka. Už jsem o nich několikrát psala, je to krásný a chytrý pták a já - veskrze městský člověk - jsem vděčná za to, že je mohu pozorovat.
Budova, ve které pracuji, je stavěná do svahu, což znamená, že se vejde do čtvrtého patra, a k nám, do prvního, se musí tři patra dolů. Silnice je tedy v úrovni mezi třetím a čtvrtým patrem. Proti oknu máme takový svážek, porostlý různým "bejlím", kterému vévodí vysoká (momentálně rozkvetlá) hruška, a několik, zatím holých, akátů. Ty akáty, které jsou všelijak pokroucené, jsou oblíbeným místem místních sojek. Často na nich sedávají. Když si všimnou, a to ony si všimnou velice rychle, že se na ně člověk dívá, začnou se nakrucovat a předvádět. A to je opravdu pastva pro oči.
Včera se na šikmou větev akátu posadila sojka, ale zdála se mi nějaká malá. Říkala jsem si, že to asi bude mladá. Asi ano, protože se mi během dne přišlo takhle ukázat sojek víc, a některé byly dost veliké. Nejspíš původní pár, který je u nás už několik let. Nosily si na stromy různé žížaly a jiné pochoutky, nebo si jen tak užívaly sluníčka, které se krásně odráží od modrých pírek na jejich křídlech. Během dne se mi jich vystřídalo několik, takže jsem zjistila, že jsem asi měla pravdu, byly mezi nimi i menší, zřejmě loňská mláďata.
Když jsem šla domů, viděla jsem právě přilétat na oblíbené akáty původní pár. Zastavila jsem se na silnici a pozorovala, jak si poletují jen tak ze stromu na strom. Pak přiletěl další pár těch menších. A ty si vyloženě hrály. Poletovaly, za dohledu starších, ze stromu na strom, prolétaly rozkvetlou hruškou, až se květní lístky rozlétaly na všechny strany. Bylo to opravdu kouzelné divadlo, navíc se mi, díky té vyvýšené silnici, podařilo je vidět z výšky. A pohled na jejich černobílá křídla s modrými pruhy zhora opravdu stojí za to.
Sojky také přilákjí drobné ptáčky, kteří pak hodují na případných zbytcích sojčí hostiny. (mimochodem, zatím, co tohle píšu, už mi zas jedna sedí před oknem) Pohledem na sojky se mi silně vylepšila nálada, takže jsem domů odcházela v pohodě.
Doma mě čekaly moje dvě kočindy, které dokážou člověku udělat radost už tím, že jsou. A květináč se třemi hyacintami, které mi jen tak koupil syn. Takže jsem měla náladu přímo ef ef, až do pozdního večera, kdy mě silně rozbolel zub :-(.
Ale ten příjemný den mi nedokázala zkazit ani ta bolest. Naládovala jsem se různými prášky a vydala se, později ale přece, na svou každodenní krmicí vycházku. Tedy za svými čtyřmi bezprizorními kočkami, kterým vévodí moje černobílá Lízinka.
A zase jsem měla štěstí.
Kuna skalní (12 kB)
Snad díky mému pozdnějšímu příchodu, byly na svých obvyklých stanoviších všechny čtyři. Což se mi opravdu málo kdy povede. Všechny čtyři dostaly najíst, Lízinka svou obvyklou porci hlazení, a já jsem se vracela domů.
Když jsem šla ven, vzala jsem ssebou v igelitovém sáčku kosti od večeře, které jsem vyhodila do koše na ulici. Byla jsem už skoro u domu, když jsem pod autem zahlédla pohyb. Zbystřila jsem, protože z "mých" kočiček by to neměla být ani jedna, a opatrně jsem se blížila k onomu autu...
V té chvíli zpod něj vyběhla moje kamarádka kuna Pepina. Právě přebíhala silnici a v tlamičce nesla nějaký dost velký bílý předmět. Na protější straně ulice vběhla pod auto, a chvilku bylo slyšet jen šustění. Napadlo mě, jestli se nezmocnila kostí, které jsem před tím vyhodila.
Přešla jsem opatrně silnici a zastavila se na chodníku u auta, vedle toho, pod kterým Pepina seděla. Po chvilce Pepina vyjukla zpod auta, chvíli se na mne (vzdálenou tak tři metry) dívala, a zase se schovala. Tohle se opakovalo několikrát. Já jsem vždycky o krok postoupila, Pepina zmizela, vrátila jsem se o ten krok zpátky, Pepina se objevila. Chvilku jsme si tak hrály, pak Pepina mrskla ocáskem a byla pryč.
Za chvilku jsem jí viděla, jak přebíhá silnici - už bez svého úlovku - o dva domy výš. Šla jsem se podívat do toho koše. Měla jsem pravdu, sáček s kostičkami byl pryč. Ráno jsem hledala, kde mohla Pepina svůj úlovek nechat, ale nikde nebyl, asi se pro něj ještě vrátila.
Tak jsem měla včera, díky zvířatům, opravdu úspěšný den, který mi nedokázal zkazit ani ten zlobivý zub :-/.

Ivana Jirková          

Nalezená fenka - ovčačka,
drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata