PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Kočky domácí (Ivana Jirková)
 
1.7. PTÁCI
Kdo to ťuká, kdo to buší? (Lumír O.Hanuš)
27.6. PSI
Na mě si nepřijdete (Pavel Doktor)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

PTÁCI
Kdo to ťuká, kdo to buší?

Datel Pileated Woodpecker - Dryocopus pileatus (12 kB) Je neděle počátkem ledna. Ráno jsem otevřel oči a cítil se zjevně lépe. Někde jsem asi prochladnul, ale není to nic vážného. Alespoň si ještě trochu poležím a polenoším. Někdo řekne - ach to sladké nicnedělání! Raději odpočívám aktivně. Práci převážně duševní je třeba kompenzovat. Nakonec si ani život v lenošení nedovedu představit...

Ovšem zůstat v posteli někdy o chvilku déle je příjemné. A tak ležím na posteli a dívám se směrem do lesa (no vlastně z okna ložnice to je jen do lesa, ani to nemusím zdůrazňovat). Pozoruji veverky, jak běhají ve větvích a přemýšlím o důvodech jejich ladného pohybu. Je to přece jen krása, když přímo z postele můžete pozorovat přírodu!
Vtom přiletěl na k oknu nejbližší strom datel s červenou čepičkou. Byl menší a spíše šedý. Bylo krásné jej pozorovat. Jeho pohyb jaksi hřál na duši, která pookřávala. Běhal po kmeni stromu a náhle přeletěl na tenkou větvičku. Visel na větvičce ve vodorovné poloze zádami dolů téměř bez pohnutí, větvička se houpala. Poté přeletěl na další větvičku a opakoval totéž.
Žeby radost z pohybu? Kdyby mi to potvrdil, věřil bych tomu. Nakonec se vrátil na hlavní kmen stromu a tam se nám pěkně předváděl. Bez potlesku odletěl, přiletěla vrána, ranní představení skončilo a já jsem mohl vstát. Hned jsem se podíval do knihy. Byl to datel, který se anglicky jmenuje yellow-bellied sapsucker (Sphyrapicus varius).
Jiný datel nepřicházel v úvahu, bylo to jednoznačné. Nevím, jak se jmenuje česky, ale v překladu je to žlutobřichý vysávač mízy.
Yellow bellied sapsucker má průměrnou délku 20 až 23 cm, rozpětí křídel 41 až 46 cm a váhu 51 gramů. Je to nejrozšířenější severoamerický sapsucker. Vrtá do stromu řadu malých děr, které jsou často v horizontální rovině, aby mohl pít mízu, která se v nich nahromadí. Jí hmyz přivábený k těmto děrám ("pramenům" mízy) a k tomu přidává plody, bobule a pupeny stromů.
Lidé je nemají rádi, neboť dělají tyto řady děr do jejich stinných či ovocných stromů. Obávají se, že zraněné stromy z toho onemocní a často jej proto zabíjejí, i když jsou tito ptáci chráněni zákonem. Určitě to od nich není pěkné.
Samozřejmě i já mám některá zvírata raději nežli jiná, ale právo na život mají všechna před "zákonem přírody" stejný. Jak byl kdo stvořen, tak žije. To jen člověk se odlišuje v dobrém i zlém.
Když přemýšlím o tomto datlovi, tane mi na mysli příprava javorového syrupu z mízy stromu. Žeby na to přišel velký indiánský náčelník, jak jsem psal ve vyprávění o javorovém syrupu (vím, vím, píše se to dnes s měkkým i, ale my jsme to měli ve škole ve vyňatých slovech s y tvrdým a tak už u toho zůstanu). Já se spíše domnívám, že místní Indiáni (správně domorodí Američané) odpozorovali, jak si sapsucker děla do stromu díry a mlsá. Je už na snadě, že si v jeho děrách také smlsli (a že ta díra nebyla právě čerstvá, míza se tam již trochu odpařila, tudíž zahustila a byla sladká) a pak to začali dělat ve velkém.
Datel yellow-bellied sapsucker - Sphyrapicus varius (12 kB)
Datel, kterého jsme ten den viděli nebyl nakonec datlem prvním, kterého jsme v USA viděli, ale předvedl se nám nejlépe. Tím to začalo asi nabírat obrátky. Byla to asi jakási předehra k hlavnímu koncertu, který se odehrál o dva týdny později. V pátek 18.ledna se v rádiu i v práci stále hovořilo o tom, že v sobotu tady bude sněžit.
Není to zde běžná věc a tak zasloužila pozornosti. Předpovědi počasí jsou opravdu přesné a tak v sobotu ráno, když jsem vyšel z domu, začalo sněžit. Sněžilo tak celý den a bylo snad kolem 10 cm sněhu. Odpoledne jsme vyšli s manželkou za dům a šli se projít do Rock Creek Parku. Vydali jsme se směrem doleva až k silnici Viers Mills a poté zase zpět. Ku konci naší zpáteční cesty jsme slyšeli velice silné rány do dřeva stromu.
Myslel jsem si nejprve, že někdo seká větve. Byly to typické rány sekerkou. Říkali jsme si, že na datla to jsou příliš silné rány, ale že by někdo sekal v lese větve bylo tak nepravděpodobné, že se mi to také nechtělo věřit. K našemu překvapení to byl opravdu obrovský černý datel se špičatou čepičkou vzadu (Pileated Woodpecker - Dryocopus pileatus).
Jelikož červená byla jen zadní zašpičatělá část hlavy, jednalo se s největší pravděpodobností o samičku. Tento datel velice silně tloukl téměř v koruně stromu do silné větve a podle zvuku ulamoval třísky. Chodili jsme pod stromem, abychom jej dobře viděli, pískal jsem, mluvili jsme, ale vůbec se tím nenechal vyrušit a věnoval se své práci.
Nevím, jakými slovy bych to zde vyjádřil, datel byl obrovský. Ve srovnání se všemi datly, které jsem kdy ve svém životě viděl byl neuvěřitelně obrovský. Tento datel má v průměru délku 42 - 50 cm, rozpětí křídel 69 - 76 cm a váhu 0,31 kg. Úctyhodné míry.
Bývá samotář či v páru. Bývá hlučný a velice nápadný, což nám tedy potvrdil. Dlabe hluboko do stromu a olupuje velké pásy kůry pro potravu. Jí mravence, brouky a různé druhy hmyzu (zvláště ty, které se zavrtávají pod kůru stromů), žaludy, bukvice, semínka ze šišek, oříšky a různé plody. Tento velký datel "bubnuje" do stromu, aby zvěstoval svoje území a přilákal druhé pohlaví. Silný prudký zvuk připadá jako by někdo udeřil do stromu dřevěnou paličkou.
Naše procházka byla příjemná s nevšedním zážitkem a spokojeni jsme se vrátili domů. Když jsme o pět týdnů později zajeli do Rock Creek Parku do Přírodního střediska (Nature Center and Planetarium) ve Washingtonu D.C., udělali jsme si po shlédnutí velmi pěkné přírodní výstavky ve středisku tůru lesem. Pěkný okruh, kdy jsme nejen viděli běžet v lese čtyři jelence, nýbrž i na stromě sedět velkého černého datla s červenou čepičkou. Toho hromotluka. Byl blízko a nízko. Přesně tak, jak je zapotřebí na vyfotografování. Byl klidný a čekal na můj fotoaparát. Když jsem jej vytáhl, jak už bývá zvykem i u jiných fotografických živých objektů, uletěl :-(.
Mohu vám proto pouze nabídnout jen obrázky těchto datlů z Internetu.

Lumír Ondřej Hanuš, Rockville, Maryland, USA          

Nalezená fenka - ovčačka,
drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata