PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Kočky, kočky, kočky :-) (Ivana Jirková)

5.8. PSI
Buck (M.Šmídová)

1.8. PSI
Stupnice hodnot (Pavel Doktor)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

PSI
Buck

Jsem bezmezný milovník koček. Pohled na každou kočku mě uvede v nadšení. Psi mě většinou nechávají chladnou. Ale na Bucka, venkovského voříška, ráda vzpomínám.

Když byla naše dcera malá, začali jsme jezdit na polosamotu do Jižních Čech. Jezdil tam jako dítě se svými rodiči už můj manžel. Venkovské stavení u lesa, blízko rybník, louky, pole. Lesy plné hub, malin, borůvek, ostružin a brusinek. Známí, ke kterým jsme jezdili, se celou dobu totalitního režimu udrželi jako samostatně hospodařící rolníci.

Poznali jsme tam dřinu venkovského života ale i jeho krásu. Při některých pracích jsme také pomáhali. Já jsem se po dobu našeho pobytu starala hlavně o zvířata. Všude jich byla spousta. Krávy, prasata, kůň, králíci, slepice a hlavně hodně koček a několik psů.

Život koček a psů nebyl v hospodářství jednoduchý. Nikdo se o ně příliš nestaral. Kočky si musely ulovit sami, dostaly jen trochu čerstvě podojeného mléka a psi nějaké zbytky od stolu, ale rozhodně ne mnoho.

Právě kočkám a psům jsem se snažila o naší dovolené trochu vylepšit jídelníček. Líto mi bylo hlavně malých koťat, těch tam byla vždy spousta a všechna byla moc hubená. Ale stejně hubení a sedření byli i lidé.

Při jednom našem pobytu jsem se seznámila právě s Buckem. Když jsme v létě přijeli do půjčené chatky, první čeho jsem se u stavení všimla, byl u boudy na řetězu přivázaný mladý pes. Ještě mu nebyl ani rok. Bylo to štěně od jejich fenky Zoriny. Byl celý bílý a chundelatý.

Většinu svého života prožil, jak už to u venkovských psů bývá, uvázaný u boudy. Dvakrát za den si ho s jeho matkou Zorinou a později i s bratrem Malíkem, bral na kratší či delší procházku syn majitelů hospodářství. Aspoň se přes den mohli trochu proběhnout. Jinak se museli věnovat své povinnosti, kterou bylo hlídat hospodářství a svým štěkotem upozornit na nezvané hosty.

Tohoto úkolu se Buck zhostil na jedničku. Byl to opravdu velmi ostrý pes. Když štěkal a cenil zuby šla z něj hrůza. Stejně tak nás přivítal, když nás viděl poprvé.

Všichni se ho báli. Já jsem si ale umínila, že se s ním musím spřátelit a protože láska prochází žaludkem, začala jsem mu podstrojovat. Nosila jsem mu ty nejlepší kousky a někdy jsem speciálně pro něho něco uvařila. Začala jsem kvůli němu zanedbávat i místní kočky :-).

Ze začátku na mě cenil zuby a jídlo jsem mu jenom rychle přistrčila a ruku okamžitě odtáhla abych nezakusila jeho ostré zuby. Ale po týdnu se jeho chování změnilo. Když mě viděl jak se blížím s miskou jídla, začal nadšeně vrtět ocasem. Později mě vítal i když jsem šla s prázdnýma rukama. Pak se nechal i opatrně pohladit.

Po nějaké době jsem slavila velký úspěch, Buck si přede mnou lehl na záda a nechal si ode mne hladit bříško. Byla jsem šťastná, že se mi ho podařilo ochočit. Největší radost mi ale udělalo to, že když jsme přijeli po roce, tak mě Buck poznal a vítal mě, lehl si vždy odevzdaně na záda a musela jsem mu hladit bříško.

A tak se to opakovalo každý rok. Nikdy na mne nezapomněl. Když se po pádu totality uvolnily hranice, začali jsme jezdit na dovolenou do ciziny. Na známe do Jižních Čech jsme se jezdili podívat jen občas. Buck si mě stále pamatoval.

Po nějaké době jsem se dověděla, že Buck už není.

Teď se na nás dívá z psího nebe. Já na něho hodně vzpomínám. Jeho život nebyl lehký, ale snad i on byl občas šťastný. Možná jsem k tomu přispěla trochu i já.

M.Šmídová

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky