PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Kočka a žehlicí prkno (Marie Crossette)

5.9. PŘÍRODA
Zvířena na hradě Rábí (Ivana Jirková)

4.9. PTÁCI
Ještě jednou o labutích - černé labutě (Marie Crossette)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

PŘÍRODA
Zvířena na hradě Rábí (výlet do přírody)

Začátkem srpna jsem měla narozeniny :-).

Od staršího syna Honzy jsem jako dárek dostala výlet. Nebylo mi řečeno kam, mohla jsem to jen tušit, moje tušení se ale vyplnilo. Cíl cesty: hrad Rabí. Já tenhle obrovský a monumentální hrad miluju, ale nikdy jsem na něm nebyla.

Den D nastal v neděli 11. srpna. Z Prahy jsme vyjeli v docela slunečném dopoledni, než jsme dojeli za Příbram, nebe se zatáhlo. Což nám ovšem nevadilo. Sledovala jsem krajinu kolem a musím říct, že už jsem dlouho neviděla tolik čápů, jako ten den.

Byli všude.

Na komínech, na polích, na loukách. Někde jeden, jinde pět. Nehnutě postávali na jedné noze, nebo vážně kráčeli a věnovali se svým důležitým věcem, hlavně obědu.

Na rybníčcích kolerm silnice byly spousty kachen a lysek i několik šedých volavek jsme viděli.

Taková správná romantika, sem tam nějaký ten zajíc nebo srna :-), prostě klid a pohoda. Ve vzduchu jsme viděli docela dost dravců, na topole u rybníčku dřímající sovu.

Cesta nám pěkně utíkala, jen místy byla přerušena ukázkou nezodpovědnosti řidičů, přejetým zvířetem. Jednou to byla dokonce mladá liška :-(. Prostě jinak docela pohodový den.

Když jsme dorazili na Rabí, vydali jsme se na prohlídky hradu. Trosky hradu Rabí jsou tak monumentální, že nemohou snad nikoho nechat klidného, naprosto Vás ohromí. Hned na začátku prohlídky jsme viděli několik nádherných dravců, které tam měli místní sokolníci jako součást expozice.

Na hradním nádvoří si můžete - za celkem snesitelný peníz - zarýžovat zlato, nebo vyrobit vlastnoručně svíčku z plástu včelího vosku. Na jednom z nádvoří je dosud funkční studna 80 m hluboká, uvnitř malebně porostlá několika druhy kapradí. Moje srdce zaplesalo nad nádherným osladičem, který je přímo lahůdkou pro orchideje.

Kamenné zdi a hradby byly porostlé všemi možnými rostlinkami, mimo jiné i bylinkou Světlíkem lékařským, který vyžaduje velmi čisté ovzduší, a je už opravdu velmi vzácný. Moje prateta, která byla něco jako babka bylinářka, si jím vyplachovala oči. Ve svých 91 letech četla bez problémů bez brýlí!

Ale hlavně se hrad sestává ze schodů, schodů. a zase schodů. Mám pocit, že jsem snad nikdy v životě nevyšlapala tolik schodů, jako tam :-). Ukázali nám místo, kde přišel Žižka o svoje - jak říkala průvodkyně - poslední zdravé oko, sdělili nám, kdo mu jej vystřelil, atd.

A zase schody.

Tentokrát nahoru na nejvyšší věž. Cestou nás míjel sokolník s dravcem, který se nás snad lekl, a - když nás míjeli - řádně zamával křídly, což vyvolalo vypísknutí jakési slečny, která byla nejblíž :-).

A pak jen schody, bylo jich 116. Když jsme se doplazili nahoru, čekali nás tam další dravci. Entomolg by jistě zajásal nad hojhnými zástupci čeledi komárů, já jako jejich oběť, už méně. Zato kroužící vlaštovky si užívaly. Z věže byl ale nádherný výhled do kraje i dolů na nádvoříčko, kde měli sokolníci své svěřence.

Jedním z nich byl i veliký kondor. Když jsme scházeli dolů, a blížili se k němu, rozhodl se ten pták, že nás má akorát dost, a začal, tak jak byl na dlouhém provaze - nebo jak to nazvat - běhat po tom úzkém prostoru.

Podařilo se mu dostat až pod schodiště, kde roztáhl svá dlouhá křídla, a dokonale nám přehradil cestu. Slečna, která se lekla už předchozího zástupce ptačí říše, zůstala na schodišti a odmítala jít dolů, že jí ten kondor roztrhá :-).

Já jsem měla, pochopitelně, oči na vrch hlavy, protože jsem takhle zblízka tohohle ptáka ještě neviděla. A že je se na co podívat, ta křídla - i zoban - opravdu budí úctu. Sokolník začal připoutaného ptáka honit po tom nádvoříčku, ale ten se odmítal nechat chytit, a s roztaženými křídly běhal sem tam :-))).

Pozorovala jsem tu scénu ze schodiště o kousek výš, bohužel v naprosto nevhodném postavení pro fotku. Nakonec se dílo podařilo, sokolník kondora ulovil, popadl ho pod paždí jako husu, i když poněkud větší, jednou rukou mu přitiskl křídla, druhou držel úctyhodný zoban a tak nám umožnil sejít dolů.

Pochopitelně jsem nelenila a na kondora si alespoň sáhla, když jsem procházela kolem. Myslím, že nikdo z nás na tu scénu dlouho nezapomene :-/. Musím přiznat, že mi toho sokolníka bylo docelat líto, udržet takového drobečka, který se navíc rozhodně nechce nechat držet, opravdu nebylo snadné a byl to dost výkon.

Pak už jsme nerušeně dokončili prohlídku a vraceli se na hradní nádvoří. V té chvíli začalo drobně pršet. Než jsme sešli na náves, byl už to pořádný liják.

Nastala hodina H!

To ještě nikdo netušil, že právě začala největší povodeň za posledních, více než sto let. Vraceli jsme se domů, a ve Strakonicích už nebylo pro liják skoro vidět. Uhnuli jsme ještě na Votice, chtěli jsme zajet ke známým.

Cestou nám přímo pod kola skočila krásná tříbarevná kočička. Honza měl co dělat, aby jí nepřejel. Cestou zpět nám na stejném místě skočila pod kola znovu, ale to už jí viděl a přibrzdil předem. Doufám, že přežila i další auta. Než jsme dojeli do Prahy, liják nás dohnal a pak už nepřestalo pršet několik dní.

Jak to dopadlo, víme nakonec všichni :-(.

Ivana Jirková

K obrázkům: Protože jsem dostal od jedné známe spoustu lišek a paní Jirková se o jedné zmiňuje, přidal jsem je k jejímu dnešnímu vyprávění. Ferda

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky