ZVÍŘÁTKA
Maxmilián II. (1527-1576) - ukázka
(Tentokrát z jiného soudku)
Prosím za prominutí, že si dnes nepřečtete o Betynce. Ne, že by se jí nic nepřihodilo, ale zato se něco "přihodilo" mé ženě Blance: vyšla jí knížka. O čem, to jste si mohli přečíst v rubrice AHOJ, a tohoto místa si tentokrát dovolím využít k uvedení ukázky.
Vybral jsem kousek z kapitoly o Maxmiliánovi II., která se alespoň vzdáleně zvířátek dotýká když už ne pejsků, tak aspoň slonů. Celou kapitolu si můžete přečíst na Seznamu, celou knížku si můžete koupit, jen co dorazí až na pulty knihkupců.
Maxmilián II. (1527-1576),
císař, který utratil jmění na cestě za nevěstou a domů si kromě ní přivezl také slona
Důležité je zanechat po sobě stopu, třeba i sloní
I když Maxmiliána oženili s Marií, dcerou Karla V., hlavně kvůli převýchově, manželství se nakonec docela vydařilo. Ze začátku byl však vévoda trochu skeptický a kdoví co se mu honilo hlavou, když si po dvou letech novomanželku vezl do Vídně. Zpáteční cesta byla rovněž velkou událostí a navíc byla také trochu dramatická. Při zastávce v Tridentu došlo údajně k pokusu Maxmiliána otrávit kvůli jeho přetrvávajícím sympatiím k protestantům. (Španělská převýchova se totiž moc nepovedla.) Pokus o atentát byl naštěstí neúspěšný.
Pro diváky bylo putování svatebního průvodu atrakcí nejen kvůli nevěstě. Maxmilián si vezl ze Španělska také slona. Dá se předpokládat, že v tehdejších dobách vídali v rakouské říši daleko více arcivévodů než slonů. Maxmilián se slonem tak měli příležitost zanechat po sobě skutečně mnoho historických stop. Prý ještě dnes existují po celé trase hospody, které se jmenují "U slona". Nešťastný slon však strastiplnou cestu dlouho nepřežil :-(. Z jeho kostí pak byla vyrobena židle, která je dosud vystavena v jednom klášteře.
Pod dojmem této události člověka napadá, že řada zvířecích názvů hospod a restaurací nemusela vzniknout jen tak, že si je majitel vymyslel. Docela lákavá je představa jak na těchto místech zanechal svoji stopu nějaký skutečný tvor, který někoho doprovázel...
Když otevřeme například pražský telefonní seznam, probouzejí naši fantazii názvy "U zlatého tygra", "U tří pštrosů", "U hrocha", "U berana", "U zlatého lva", "U žíznivého jelena", "U černého orla" nebo "U starého lva". Ani názvy "U tří koček" nebo "U kocoura" nejsou k zahození.
Rozum však zůstává stát například před názvem "U klokoně" či "U pižďucha".
Kdože to tady vlastně doprovázel pocestného?
Pavel Doktor
|
Nalezená fenka - ovčačka,
drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka
|
