PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Starosti s venkovními kočkami... / ...a kocoury (Jiří Doležal)

24.10. PAVOUCI
Pavouci a jejich sítě (Marie Crossette)

23.10. JEDOVATKY
Krásná pavoučice - Eliška (George Švehla)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

PAVOUCI
Pavouci a jejich sítě

Toto mé povídání je vlastně taková "výzva" pro fotografické umění pana Hanuše. Jeho detailní fotografie zvířat a hlavně hmyzu jsou opravdu krásné a věřím, že i při kvalitním fotoaparátu je k jejich pořízení třeba velké trpělivosti. Tu bych já měla, ale nemám zase fotoaparát...

Tedy ne takový, s kterým by se daly fotografovat detailní záběry pavučin! Všimli jste si, jaká to jsou někdy opravdu umělecká díla, jako jemňoučké paličkování? Pavouky nemám zrovna v oblibě i když jejich "sítě obživy" úmyslně neničím.

Tedy alespoň ne ty venku, pavučiny uvnitř domu vítané nejsou. A to nejen proto, že tam nedělají žádnou parádu, ale proto že zde žijí i dva druhy malých jedovatých pavouků, kteří si nejraději tkají sítě přávě uvnitř tmavých rohů, nebo dlouho nepoužívaných kusů oděvu.

Tito pavouci patří k mnoha dalším malým "domácím" pavoukům, které není snadné od sebe rozeznat a tak je lepší doma si nevydržovat pokud možno žádné.

Počet druhů pavouků, kteří zde na Jihu žijí je hodně vysoký a i ti nejedovatí dokáží bolestivě kousnout. Každý jistě pocítil na vlastní kůži štípanec od komára, mouchy nebo vosy. Nejsou vůbec příjemné, dokáží otrávit posezení venku a bez sítí v oknech by se tu ani nedalo existovat. Když mám ale někde na kotníku, noze nebo i ruce najednou kousanec, který se špatně hojí (někdy i týden či více), mokvá, otéká a svědí, jsem si více než jistá, že je od pavouka, pravděpodobně od nějakého "skákavého", který si pavučinu netká, ale loví při zemi.

Ovšem ani o ty, kteří dokáží během dne "rozhodit" své sítě tu rozhodně nouzi nemáme.

Jaký je to odporný pocit, když člověk pak zcela nečekaně takovou napnutou pavučinou projde, asi nemusím nikomu popisovat. Pavouci jsou prý užiteční, protože loví mouchy a jiný hmyz.

Musím se ale přiznat, že kvalitní plácačku na mouchy považuji za daleko účinnější kontrolu muší populace.

Podobný názor mám na hady, které si dokonce někteří farmáři vydržují ve stodolách a sýpkách, protže jim tam loví myši. Jenže had sežere jednu myš a pak několik dnů odpočívá, aby své sousto strávil. Do té doby vám ty "přebytečné" myši dokáží udělat ve stodole pěknou spoušť a já osobně bych dala přednost několika dobře nalíčeným pastičkám, nebo hlavně kočce :-).

Nechci žádnému živočichu ubírat právo na život, chápu, že příroda je takový řetězový zdroj potravy (slabší pro silnějšího) a že bez hmyzu by například nemohli žít ptáci. Ale hadi a pavouci jsou pro mně až hodně dole na žebříčku "užitečnosti".

Přesto pavoučí sítě musím obdivovat. Když je vidím brzy po ránu ještě orosené nebo na ně padne slunce tak, abych je shlédla v jejich plné kráse, jsou to opravdu umělecká díla. Každý pavouk si tu svoji síť tká zcela jinak, podle toho, jakým způsobem číhá na kořist.

Začátkem srpna jsem jednou ráno objevila velikou pavučinu v rohu našeho dřevěného plotu. Velký, jistě 5 cm pavouk, seděl nehybně uprostřed sítě, která měla v rozpětí dobře metr a byla taková 3D, tedy ne jen plochá, ale jakoby "tunýlková". Dřevěny roh toho plotu je hned za pumpou našeho bazénu, kterou přes noc přikrýváme velkým kusem plastiku.

Druhý pavouk - Argiope - a jeho pavučina (13 kB)

Pavučina byla natažená od plotu až k plastiku, na kterém byla jednou stranou přichycená. Protože plastik každé ráno sundavám, musela jsem chtě nechtě pavučinu porušit. Dělala jsem to ale opravdu nerada, bylo mi líto tu pavoučí práci mařit. Snažila jsem se plastik z pumpy sešoupnout co nejopatrněji a večer ho zase stejně opatrně přes ni přetáhnout.

Pavučinu jsem sice i tak trochu pobořila, ale pavouk se z jejího středu ani nehnul a do druhého dne si síť zase poopravil. Jednou jsem ho při té práci pozorovala a bylo to opravdu jakoby paličkoval. Žádná vlákna v pohybu jsem sice neviděla, ale pavouk si vždy "naslinil" tedy tak mi to připadalo střední nohu a pak se jí dotknul nohy jiné.

Pavouk z mé knížky - Black and yellow Argiope (9 kB)

Dělal to velice rychle pravidelnými, skoro elegantními pohyby. Jak těma nohama kmital, pavučina se pod ním zpevňovala a rozřišovala. Pak najednou skočil do jednoho rohu, tam se chvilku zdržel, než zase skočil zpět do středu. Zřejmě si byl poopravit hlavní zpevňující "lana" pavučiny, nebo udělat nová.

Když jsem tam pavouka v iděla nehybně sedět asi týden, připadalo mi, že jsem v jeho síti zatím neviděla žádnou kořist a chtěla mu přilepšit. Šla jsem tedy za něho "na lov" a plácla pořádně velkou mouchu. Byla pak sice už mrtvá, ale "ještě za tepla" jsem mu jí hodila do sítě.

Měli jste vidět tu reakci. Pavouk byl snad rychlejší, než mrknutí oka! Sotva se moucha dotkla sítě, pavouk byl u ní. Nejprve ji doslova sevřel do svých chapadel, že on sám vypadal jen jako taková kulička.

Pak se zase narovnal a mouchu si začal různě otáčet. Když jsem k pavučině přišla asi o hodinu později, z tlusté masité mouchy už zbyla jen jakási seschlá "rozinka".

Pak přišel silný liják a vítr, který buď pavučinu spláchl, nebo se pavouk sám přemístil na jistější místo, prostě už tam druhé ráno po dešti nebyl. Zato jsem na jiném místě objevila pavouka druhého.

Tenhle pavouk byl ještě větší, tlustší a vybarvenější, než ten první. Jeho pavučina ale byla zcela jiná. Byla sice také hodně široká, ale jen plochá a jejím středem vedlo bílé "šněrování". Jakmile jsem se pavučiny dotkla, celá se začala chvít.

Myslela jsem, že jsem to způsobila svým dotekem. Pavouk byl tak zajímavý, že jsem se šla podívat, jestli ho náhodou nemám ve své knížce a byl tam. Jmenuje se latinsky argiope aurantia (angl. Black and yellow Argiope) a do stejné skupiny patřil zřejmě i ten předešlý pavouk.

U tohodle druhého pavouka ale bylo napsáno, že je-li ohrožen, začne na své pavučině "pérovat", aby odradil nepřítele. Šla jsem se o tom hned přesvědčit a znovu se venku pavučiny dotkla. A opravdu, pavouk začal sítí mohutně hýbat, aniž on sám se hnul z místa.

Také tenhle pavouk po několika dnech zmizel a zanechal po sobě jen pobořenou pavučinu. Snažila jsem se jak pavouky, tak jejich pavučiny vyfotit, ale jak vidíte, výsledek není nic moc.

Takže zpět k mé výzvě pro pana Hanuše? Neměl byste chuť udělat pro nás takovou sbírku detailů pavučin? Vám by se to jistě podařilo mnohem lépe, než mně a jsem přesvědčená, že i v Israeli je pavouků dostatek. A jestli ne pan Hanuš, tak třeba někdo jiný.

Marie Crossette, USA

P.S.: Vlastně výzvu paní Crossette částečně dopředu splnil včera svými obrázky a povídáním o Elišce George Švehla z Austrálie. Uvidíme, co na to Lumir Hanuš :-).

Jsem šestiletá fenka Zorina, ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky