PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Nedobrovolný (?!) pobyt naší Amálky mimo domov (Jindra Matičková)

5.11. PSI
Elektrickej Ferdinand (George Švehla)

31.10. PAVOUCI
O pavoucích předčasně (Lumír O.Hanuš)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001 a 2002

PSI
Elektrickej Ferdinand

Pravidelní čtenáři už čtyřnohého Ferdu ze stránek PET jistě znají. Je to křížený Kelpie, tedy australský farmářský pracovní pes. Farmu sice nemáme, zato však už přes 30 let bydlíme na okraji buše, asi 80 km západně od Sydney v Modrých horách. Náš "záhumenek" je nádherný a rozsáhlý národní park, zvíci bezmála celé Moravy.

Tento nyní už několik let patří do seznamu světového dědictví. Čarokrásná příroda. Ferďase jsme dostali jako vánoční dáreček minulé vánoce, coby šestitýdenní štěně zvíci dobře živené krysy a barvy myšáka.

Od té doby Ferďula ZNAČNĚ povyrostl a od tehdy, kdy každý týden navštěvujeme psí školu, i zmoudřel. Je však ještě stále štěně a podle toho lumpačí. Nejen že vzadu na zahradě, kde kdysi bývaly zeleninové záhony, vytvořil zákopy ne nepodobné Západnímu valu, blahé paměti, ale také rozžmoulá kde co. Nejraděj má staré, pokud možno HODNĚ špinavé součásti naší garderoby jinak určené k likvidaci. Ponožky mu chutnají nejlépe. Asi proto, že mají tu správnou "vůni".

Kdesi jsem se dočet, proč psi tak rádi olizují prsty na nohou. Pach těchto partií lidské anatomie jim prý připomíná pach hárající se feny. Tak nevím… Ale stejně by mě zajímalo jak na to ti vědátoři přišli. Ferda tyto svršky obvykle rozcupuje na jednotlivé nitky a pak je sežere. Občas se z těch "dobrot" poblije a tak na zahradě a nebo i v garáži, kde spává, občas najdeme zvratky podivného obsahu.

Tak jsem jednou uviděl cosi tuhého, šedivé tvarem silně připomínající lejno. Byla to však vyzvracená moje stará ponožka, kterou tentokrát spolkl vcelku. Jak ji polykal to nevím, ale už je to tak.

Protože jsem teď povětšině doma, tak mám více času než peněz. Blíží se horké australské léto, kdy chutná dobře vychlazené pivo, které je však pro jedince s nízkými příjmy dost drahé. Proto jsem se rozhodl navařit si na léto trochu piva, což je činnost místně dosti rozšířená, zábavná, nadmíru uspokojující a navíc i finančně výhodná. Avšak o piva vaření napíšu jindy.

Teď bych jen rád popsal poslední Ferďasovu "neplechu". Pivo mě kvasí v třicetilitrové plastové kádi a teplota se musí pohybovat mezi 18 - 25°C,aby za něco stálo. Protože jsme měli minulý týden pár chladných dnů a obzvláště nocí, tak jsem pivečku přitápěl. Káď s pivním kvasem jsem postavil na podložku a pod kádí zářila žárovka, která dodávala potřebné teplo.

Jednou ráno i přes toto opatření klesla teplota kvasu na 18°C a já měl strach, že žárovka požadované teplo nedodá, tak jsem ke kádi přistavil topné těleso - infrazářič a namířil teplo na káď. Pak jsem se začal věnovat obvyklé ranní činnosti jako každý jiný a jaksi jsem pozapomněl, že nám po baráku šmejdí vše žužlající mašina.

Zanedlouho vypadly pojistky.

Vyjdu z koupelny a ve vzduchu cítím pach spálené vlny. Při pátrání jsem zjistil, že topení na pivní káď nehřeje, kobereček, kde Ferda obvykle u dveří na balkon lehává, má uprostřed asi 7 cm opálenej flek a kousky káblu a jednotlivých drátů jsou rozsety kolem...

Ferďas seděl nedaleko a provinile na mě čuměl. Okamžitě dostal jednu po čuni a navíc jsem ho sprdl jako Alíka. To aby věděl, že káblu se už nikdy nesmí dotknout. Čokl popálenej kolem tlamy nebyl, jen mě mrzelo, že jsem neviděl jak mu to jiskřilo v požeráku.

Udělal přesně to, co kdysi jeho dávný předchůdce jezevčík Waldemar (přečtete si zítra). Jenže Walda od toho okamžiku tehdy zmoudřel, přestal žmoulat cokoliv a byl vůbec velice chytrej pes na všecko.

Pochybuju, že se s Ferdou stane podobná změna :-/.

George Švehla, Austrálie, 20/9/2002

Jsem šestiletá fenka Zorina, ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.

Nalezená fenka - ovčačka, drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky