PSI
Co Betynka umí a co zase ne
O tom, co Betynka všechno dovede, jsem již psal nejednou, třeba v příběhu "Co si psi pamatují", ale i jinde. Jde ovšem o povídání roztroušené po různých místech a možná i neúplné, neboť "starého psa novým kouskům nenaučíš", ale jednak Betynka není ještě starý pes, a jednak i takový se stále učí něco nového a něco nového vymýšlí; ostatně, říká se také "nevstoupíš dvakrát do téže řeky". A tak jsme s Blankou usoudili, že nastal vhodný okamžik, představit vám všechny ty Betynčiny schopnosti a nápady pěkně souhrnně.
Nemyslíme si přitom, že naše pejska je nějaká výjimečná (tedy, my si to myslíme ;-), ale taky víme, že "přání bývá otcem myšlenky"). Leccos, o čem budu povídat, dokáží jiní pejsci taky a třeba i lépe. Dnešní vyprávění lze tedy brát tak trochu jako vyprávění o schopnostech pejsků vůbec. Nicméně, každý pejsek umí něco jiného a nějak jinak, takže, vzato kolkolem, je to přeci jen vyprávění právě o Betynce.
Začnu tím, co umí, částečně proto, že jsme ji to, s jejím laskavým svolením, naučili. Pro začátek pár základních pokynů, kterým by měl rozumět každý pejsek. Ví například, co znamená "sedni" a "lehni" a ráda to dělá. To proto, že za to dostává piškot. Když se jí zdá, že odměna nejde dost rychle, předjímá další pokyn "dej pac" a "druhou" a předvádí dřív, než ho vyslovíme.
Pokynu "popros!" nerozumí, ale zato na pokyn "panáček" se postaví na zadní a dokáže tak před námi i couvat. (Ostatně, brzy zjistila, že tato akce je velice účinná a nasazuje ji i sama od sebe, jakmile si myslí, že máme něco zajímavého a měli bychom se s ní o to rozdělit.) Naproti tomu pokyn "sedni", který přijde poté, co provedla "lehni", ji poněkud zmate. Místo toho, aby se zvedla, pokouší se nám vyhovět tím, co umí a zkouší vleže podávat střídavě obě packy :-).
K pokynům z tohoto typu, spíše z oblasti zábavy, patří i otázka "kde je panička/páníček?". Tu pochopila sama: začne se rozhlížet, pokud ten označený je poblíž, upřeně se na něj zadívá, jinak se ho vypraví hledat.
Závažnější pokyny jsou "ke mně!, k noze" s celkem jasným významem, kterým rozumí a občas je i poslechne, zejména, když ví, že pokynující má v ruce piškot. Dost respektuje pokyn "zůstaň", po kterém udělá něco jako štronzo, takže třeba cyklista se jí může pokojně vyhnout.
(Ptáte-li se, proč se vůbec vyskytuje v potenciální dráze cyklisty, ptáte se špatně. Otázka by měla znít, proč se cyklisté vůbec vyskytují v potenciální dráze Betynky. Sídliště Prosek je totiž z větší části de fakto pěší zóna, kterou respektují auta, ale cyklisté nikoliv.)
No a pokyn "obejdi to" (případně "okolo")? To také chápe a překážku, která se postavila do cesty jejímu vodítku, obejde. (Z podobného soudku je pokyn "nožička", který používám, když si do vodítka zaplete přední packu. To ji pak zvedne a společným úsilím ji z vodítka vysvobodíme. Je ovšem pravda, že oba tyto pokyny jsou podpořeny jemným tahem vodítka.) Kupodivu neovládá pokyn "přines".
I když doma občas přináší věci spadlé na zem (nebo někdy ukradené z koše) sama od sebe, venku jsme ji aportovat nedokázali naučit. Hodíme-li jí míček, klacík či něco podobného, popadne ho do zubů a někam s ním uteče, "že abysme jí honili". Zato akceptuje pokyn "čekej" třeba před poštou či trafikou, po páníčkově návratu se ovšem celým tělem dožaduje piškotové odměny.
Je i řada dalších slovních oznámení, kterým zjevně dobře rozumí a chová se adekvátním způsobem. Patří mezi ně "Přejdeme na druhou stranu" (na kraji chodníku), "vyhodíme pytlíček" (rozuměj s jejím hovínkem, který vyhazujeme do koše), "půjdeme do vany" (umýt špinavé packy po vycházce, "tam ne!", "na cestu ne!", "pojď na chodník!", "opatrně, malý pejsek", no a samozřejmě "půjdeme ven!".
Jako chytrý pejsek chápe souvislosti řady dalších, neverbálních signálů. Zvoní-li zvonek (nesplete si ho s telefonem!), jde "otevřít": stoupne si před dveře do bytu a čeká, na koho že se radostně vrhne. Očekávání návštěvy si dokáže spojit i s tím, když její příjezd vyhlížíme z okna, a spolehlivě pozná po zvuku, že přijelo naše auto. Balíme-li tašky, je jí už vše jasné: chystá se odjezd a ona musí tašky hlídat, aby náhodou neodjely bez ní.
Také s předstihem pozná, když jdeme k veterináři, ale to opravdu nevím, jak. Ještě bych to pochopil venku, když se dostaneme do blízkosti ordinace, ale ona to často vytuší už doma :-/.
No a nesmím opomenout některé zvyklosti. Ví dobře, že nesmí do postele. Tenhle zákaz jde tak daleko, že na dovolené, kde je méně prostoru, neskočí na postel, dokud je nezakrytá (alespoň tedy pokud jsme u toho). Jakmile na postel dáme deku, je z ní gauč a Betynka na něj vyskočí někdy dřív, než stačíme deku narovnat.
No a taky má zakázaný ušák, jako jediný kus sedacího nábytku v bytě. Tedy má ho zakázaný jako takový, ale tomu, kdo v něm sedí, smí na klín a také to hojně využívá. Na prázdný ušák skutečně neskočí.
Tedy, neskočí na něj, pokud jsme u toho. V poslední době jsme ale několikrát po návratu domů našli na ušáku pěkně rozvrtaný přehoz. K Betynčině cti ale musíme říci, že se vždycky tak trochu styděla.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Pudlovin (dříve Betynky) najdete na 
.
|
Jsem šestiletá fenka Zorina,
ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.
|
|
Nalezená fenka - ovčačka,
drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka
|
