Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Ferda, i když je víc jak desetkrát větší, má z kocourka respekt a často je kocouřím chováním mírně konsternován. No a aby snad nebylo těm dvěma smutno, tak tu na týden ještě hlídáme jezevčici Jessinku.
Psici stejně starou jako Ferda, vlastně jeho nejmilejší kamarádku, i když proporcemi připomíná opuchlou žížalu. Evidentně, Jessinka má málo pohybu a moc žrádla. Je to přetučnělá, sotva se valící jezevčice. Při procházkách funí jako Sentinel. (Pro ty kteří nevědí, to byly parním strojem hnané nákladní automobily co jezdily za 2. světové války po ulicích a "funěly"...).
Navíc je Jessinka jozefčice dlouhosrstá a tak vypadá jako valící se zameták :-), takže se z procházek vrací značně zaprasená. V orosené trávě se náležitě zarousá a pak projede pískem v buši a nebo hlínou někde v zahradě a je z ní "instant" praso-pes. Protože Ferďas je pes lehkonohý a rychlý, já chátrající dědek a Jessi obézní pes krátkonohý, tak nám to každýmu jinak na procházce odsejpá.
Ferdovy se 1,5 hodiny pomalého chození nelíbí. Potřebuje se "vylítat". Já, pokud mě to moje tělesná schránka zrovna dovoluje a je příznivá konstelace hvězd, tak taky rád chodím svižně. Jessinka je jednoznačně brzdný element :-/. Začali jsme chodit tak, že jsem vedl oba čokly na vodítkách.
V každé ruce jednoho.
Dopadalo to ale tak, že Ferďas táhl mě a já Jessi. Nepohodlné a nedůstojné. Situaci jsem vyřešil tak, že jsem konec vodítka Jessi uvázal k obojku Ferďase a toho vedu já na jeho popruhu. Čokli se jaxi mezi sebou vyrovnají a jdou vedle mě docela spořádaně, takže jsme slušně jdoucí trojka:-).
Ovšem jiná je v buši, kde jdou oba psi volně ložení. Ferda lehce poletuje po okolí, skáče po skalách a Jessi se plazí po pěšině, šutry obchází, svahy sjíždí po břiše a do kopce šplhá pomocí drápů. Prolézá skulinami ve skalách a leze do kdejaké díry. Asi to má v krvi tak jako Ferda lehkonohé běhání.
Ten mistrně ovládá přeměnu horizontální složky kinetické energie ve složku vertikální. Když v plným švunku doběhne ke skále, tak jen pokračuje vertikálně nahoru a zastaví se až je úplně na vrcholu. Jak to ta mrcha dělá, to mě zatím neprozradil ale jde mu to tak do 5 až 6 metrů. Když to je výš, tak ztrácí rychlost, obrací se a padá dolů. Je to ale pád řízený, tedy vlastně skok.
Takže nás s Ferdou čeká ještě skoro týden chodit ven i s Jessinkou a tedy jako trojka. Kdo ví co se jeden od druhého naučí.
Jen doufám, že se Ferda od Jessiny nenaučí žrát :-/.
George Švehla, Austrálie, 30/12/2002
Nabízíme štěnata,
vhodná ke hlídání, k domku na zahradu, narozena 28. srpna 2002
Matka: německý ovčák (Cora); Otec: vlčí špic (Rex)
Pejsci: corexové (3 holčičky a 7 chlapečků) - jsou roztomilí - viz povídání s fotkama v PET.
Případné další informace na tel. 603515469 nebo e-mail: spkfig@sps-karvina.cz Neuhlídali jsme je a teď máme velké starosti :-/.
Jsem šestiletá fenka Zorina,
ze tří čtvrtin německá ovčačka, menšího vzrůstu. Jsem hodná a poslušná, hlídala jsem dům, ale zemřel mi pán :-( a sama být nemohu. Hledám nový domov - nejlépe někde v domku se zahradou. Pokud máte zájem mě adoptovat, zavolejte, prosím, na pražské telefonní číslo 241741666 nebo na mobil 723952991 - Záviškovi.
Nalezená fenka - ovčačka,
drobnějšího vzrůstu, která marně čekala na svého pána nebo asi spíše paničku (má raději ženské) poblíž Starého Vestce, v budce u autobusové zastávky. Je to neagresivní pes, velmi milý, jednoznačně s ní bylo dobře zacházeno, ale nemá ráda kočky (což jí promineme). Pokud by náhodou některý čtenář PET věděl, že někdo ji hledá, bylo by to báječné. Bylo by dobré i kdyby někdo se jí chtěl ujmout a vytvořit ji hezký domov. Zájemci, pište prosím na adresu PET. Blanka
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Ne, nemáme tu třeskutou ruskou zimu a sníh. Nejedná se o trojspřežení orlovských klusáků, zapřažených do saní svištících po přemrzlém sněhu na nedozírných ruských pláních. Ne, že by ty pláně byly tady u klokanů nějak dozírné. To ani omylem!
