Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Zvláštní dojem v nás vyvolal sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Bylo to letošní mládě - samička - z vlastního odchovu sokolníka. Právem je považován za nejrychlejšího dravce na světě. Při střemhlavém letu dokáže vyvinout rychlost až 300 km/hod. Tvar jeho těla je těmto velkým rychlostem přizpůsoben.
Má dlouhá špičatá křídla a krátký ocásek. Jeho ozobí je žluté, má lysou kůži u oka a žluté nohy. Charakteristickým znakem tohoto dravce je černá hlava s vousem a černé oči. Loví pouze ptáky v letu, a to tím způsobem, že jim v této rychlosti úderem pařátů srazí vaz.
Při zemi nebo v lese je neobratný, setkat se sním můžete pouze ve volném prostoru. Tento dravec je velmi vzácný, v sedmdesátých letech byl u nás díky pesticidům na pokraji vyhubení. Sokolníkem vycvičený a vedený dravec je již od středověku nepřekonatelný v lovu. Dříve ho mohli cvičit pouze králové a šlechtici. Od tohoto druhu se odvozuje název "sokolnictví".
Jeho kořistí bývají ptáci od těch nejmenších až po divoké kachny, husy i koroptve.
Samička raroha velkého (Falco cherrug), narozená v roce 1997, která je chovným ptákem a vyvedla již 12 mláďat, se nám také na ukázku proletěla. Raroh je v sokolnictví velmi oblíbený, udatný a učenlivý lovec. Není snadné jej vycvičit, ale je velmi chytrý.
Je mnohem robustnější nežli sokol. Raroh velký je všestranný lovec, dokáže jak v letu ulovit volavku, čápa nebo husu, tak třebas i na zemi zajíce. Přirozenou kořist v jeho domovině, stepních rovinách, tvoří ponejvíc sysel. Zajímavostí tohoto druhu jsou modrošedé pařáty u mláďat, které se v dospělosti postupně mění na žluté.
Oči jako u všech sokolovitých, jsou tmavě hnědé až černé. K hnízdění obsazuje hnízda jiných dravců. Arabové s tímto dravcem uloví i dropa, který je velký asi jako naše krůta. Ve středověku s ním sokolníci dokázali ulovit i orla. I několikanásobně většího orla napadl ve výšce za záda a tím ho přinutil přistát na zem, kde už na něj čekala pomoc sokolníka.
Posledním dravcem, kterého jsme zde viděli byla poštolka obecná (Falco tinnunculus). Je to nejběžnější sokolovitý dravec malého vzrůstu s rozpětím asi 70 cm. Zbarvení dospělých ptáků je odlišné. Samice má narezavělý nádech celého opeření, oproti samci, který má hlavu i ocasní pera šedá. Často se s ním setkáte v přírodě, jak třepetavým pohybem křídel stojí na místě a z výšky pozoruje svůj lovecký revír.
Jeho potravou se nejčastěji stávají drobní hlodavci. Tento dravec jako jediný se dokázal adaptovat v městském prostředí v hojné míře, kde vybírá holubům z hnízda holoubata.
Poštolka se stala nejpoužívanějším dravcem pro sokolnický výcvik začátečníků. Jeho charakteristickým znakem jsou srpovitě špičatá křídla a tmavě černé oči. Zdržuje se na pokraji lesů, na kostelech věžích, zříceninách a skalních úbočích. Chytá menší ptáky (ve městě až 50 % její potravy jsou mladí ptáci), myši (95% jeho potravy v přírodě tvoří v ČR hraboš polní), kobylky, žáby i ještěrky.
O původu sokolnictví nejsou zcela přesné informace. Údajně vzniklo u pastýřských národů ve starověké střední Asii. U nás je sokolnictví doloženo již v období velkomoravském (z Velké Moravy ze Starého Města pochází stříbrné terčovité kování s vyobrazením sokolníka na koni). Sokolnictví tak jako v celé střední Evropě dosáhlo i v Českých zemích svého vrcholu ve středověku, později upadalo v zapomnění.
V 18. století pro zdokonalení střelných zbraní a pěstování štvanic sokolnictví upadlo, až u nás zcela zaniklo. Úplně však nezaniklo nikdy. Sokolníci jsou u nás sdruženi v Klubu sokolníků, který má dnes přes 400 členů, kteří chovají přes 500 dravých ptáků (jestřáby lesní, krahujce obecné, poštolky, sokoly, rarohy a jejich křížence, orly skalní, orly stepní, káňata rudoocasá, parabuteo a výra velkého).
Mimo toho mají ještě řadu dravců, kteří slouží pouze pro komorové chovy a k lovu se nevyužívají, takže nejsou vedeni v knize loveckých dravců. Řada členů Klubu v současné době provádí sokolnictví profesionálně jako své povolání. Především je to na všech stálých vojenských letištích, na civilním letišti v Praze a v Brně, kde plašením ptactva brání střetům letadel s ptáky. Řeší tím jeden z problémů bezpečnosti leteckého provozu.
Dále sokolníci zajišťují biologickou ochranu zemědělských ploch a vinic. Na několika místech, hlavně při atraktivních hradech a zámcích, provádějí stálé předvádění výcviku a chovu dravců jako své povolání.
V sokolnictví jsou běžné termíny jako hnízdoš, haluzník, divoch, staroch, poutka, hrkálky, dloužec, čepička, berlička, onošení, vázání či srážení. Lovečtí dravci všech druhů bývají sokolníky po celý svůj věk tříděni podle stáří, ve kterém byli chyceni.
Hnízdoš = lovecký dravec vybraný z hnízda ještě v chmýří a odchovaný sokolníkem.
Haluzník = lovecký dravec vybraný nebo chycený sice již ve vypeřeném stavu. Je dosud nesamostatný a krmený ještě starými.
Divoch = dravec chycený jako vylítaný, který již sám lovil a uchvátil kořist. Sokolník rozeznává divochy chycené v opeření mladistvém a starochy, chycené po úplném vypeření v opeření starých ptáků. Těm se též říká Hagardi. Ti jsou sice nejtíže onositelní, vydaří-li se však, pak bývají znamenitými loveckými ptáky, neboť již mají zručnost a zkušenost v lovu.
Sokolníci si cení nejvíce divocha mladšího. Výcvik sokola zvaný onošení je pracný a vyžaduje značné zkušeností a znalosti zvyků a povahy dravců. Byl dříve považován za velké umění a dobře onošený pták měl obrovskou cenu.
Nebylo by správné, kdybych vám tu tvrdil, že dravci drženému sokolníkem se daří lépe nežli na svobodě. V každém případě má u něj větší šanci na přežití nežli ve volné přírodě. Pokud má k němu sokolník ten správný vztah, cítí se dobře a svobodu nepostrádá.
Vždyť sokolník jej také pouští k volnému letu a každý takovýto dravec se sám může rozhodnout, zda letět dál nebo se k sokolníkovi vrátit. Když jsem pozoroval dravce, jak mi je sokolníci pan Jordán a pan Miroš ukázali, bylo mi jasné, že se s nimi cítí dobře a svobodu přitom nepostrádají.
Lumír Hanuš, Znojmo
Poznámka:Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Ztratil se BART,
v sobotu 8.2.2003 - německý ovčák, černý, dlouhosrstý v ZÁLEZLICÍCH, ident.známka č.42, chip 0985100005698512. Jakékoliv zprávy prosíme na tel. 606174722 nebo na Vladislav.Soukup@tiscali.cz
Nabízíme štěnata,
vhodná ke hlídání, k domku na zahradu, narozena 28. srpna 2002
Matka: německý ovčák (Cora); Otec: vlčí špic (Rex)
Pejsci: corexové (3 holčičky a 7 chlapečků) - jsou roztomilí - viz povídání s fotkama v PET.
Případné další informace na tel. 603515469 nebo e-mail: spkfig@sps-karvina.cz Neuhlídali jsme je a teď máme velké starosti :-/.
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
