Je krásné letní srpnové odpoledne. Z laboratoře jsem vyšel tentokrát záhy. Přejdu most nad metrem a jdu k nákupnímu centru v Rockville. Ještě před přejitím křizovatky je po levé straně cesty volné prostranství a po straně chodníku rostou vyšší rostliny v květu. Ze zasnění mne probouzí silné včelí či čmeláčí bzučení.

Jistě má kolem tří centimetrů zdéli. A tak běhám a fotografuji. Mám z tohoto objektu obrovskou radost a současně respect. Co když se této včelce znelíbím a dá mi okusit své žihadlo? Včela je však v pohodě a já celkem také. Touha po jejím zvěčnění je větší nežli strach z bodnutí :-).

Abych zvěděl, cože to bylo za včelu, navšívím knihkupectví a začtu se do knih o hmyzu. Nemusím hledat dlouho a narážím na její fotografii. Ano, je to Xylocopa virginica (Linnaeus), česky drvodělka viržinská (anglicky large carpenter bee) a patří mezi včelovité podobně jako pískorypka, čmelák, ploskočelka či včela medonosná.

Tato včela získala své běžné jméno podle svého hnízdění. Silnými kusadly si vyhryže do dřeva (obvykle dřevo jehličnatého stromu) své hnízdo. Vybírá si dobře osvětlená místa, kde dřevo není natřeno či pokryto kůrou. Tyto včely mají tendenci hnízdit na tomtéž místě po generace. Stará hnízda jsou opravována a zahajují stavbu hnízd nových.

V nových hnízdech si samičky těchto včel prokoušou svoji cestu ve dřevě a vyhloubí chodbičku o průměru asi 15 mm. Hloubení postupuje mnohem pomaleji proti létům (asi 15 mm denně) nežli podél let dřeva. Směr patra obvykle závisí na směru let dřeva. Jsou-li léta vodorovně, jsou vodorovná i hnízdící patra. U zcela nového hnízda je tato chodba dlouhá 30 až 45 cm.

Po zhotovení chodbičky samička sbírá pyl, který smíchá s nektarem. Pylovou hmotu umístí na konec chodbičky, naklade vajíčko a uzavře je přepážkou z rozžvýkané dřevěné drti. Tento process opakuje až do vytvoření šesti až osmi komůrek. Vcelku tyto včely nejsou pro člověka problémem, i když mohou poškozovat dřevo a člověka obtěžovat.