POUŠŤ
Pouštní život
Voda je život. V Evropě si to jaksi neuvědomujeme, ale kdo poznal poušť a zná její zákony, pochopí to snadno. Tam, kde je jen vyprahlá půda, je život skrovný.
Stačí však trocha vody a pozorujeme zázrak zrození života. To je také důvodem, proč izraelská televize informuje, když je někde zajímavá a hojná květena. Tak tomu bylo i koncem března letošního roku. Tato zima byla v Izraeli nezvyklá - napršelo obrovské množství vody. Takže tam, kde je normálně sucho se objevila tráva až po pás a obrovská hojnost květeny.
Když v televizi ukázali, že u biblických ruin Tel Arad (které jsou na pahorku právě na rozhraní Judské a Negevské pouště) kvetou kosatce, byl program na sobotu jasný.
Je to sice od Jeruzaléma kolem 150 km, ale stálo to za to. Vyjeli jsme dopoledne přes zelenající se a kvetoucí Judskou poušť (což už samo o sobě je nezvyklé), pokračovali jsme podél pobřeží Mrtvého moře (kde byla také pěkná květena a navíc příjemná koupel), poté odbočili na Arad a po 170 km jízdy jsme byli na místě.
S hledáním nebyl pražádný problém. Již z dálky jsme viděli podél cesty spoustu aut a na pahorku sousedícím s pahorkem biblických ruin bylo hodně lidí. Stálo to za to! Byla zde taková hojnost velkých tmavých kosatců, které se jmenují Iris loessicola (heberejsky irus šachom), že naše radost neznala mezí.
A tak jsme chodili a já jsem fotografoval. Byla zde i květena jiná. Opodál u jezírka (které normálně neexistuje, ale po těch hojných deštích zde bylo) cosi sbírali beduíni. Nedalo nám to a tak jsme tam k nim sestoupili.
Bylo to milé překvapení - sbírali heřmánek. Vůbec jsem netušil, že by v Izraeli rostl. Voněl nádherně. Tak jsme jim popřáli zdaru v práci a šli se dále kochat pohledy na květy v poušti. Už při příchodu jsme na jednom místě uviděli cosi jako vlčí máky a tak jsme se tam vydali.
Byly to nádherné rudé květy, na odkvetlých stoncích však chyběla makovička. Přesto to byla rostlina z řádu mákovitých, která se jmenuje Glaucium grandiflorum (heberejsky priga aduma). Má i krásné české jméno - růžkovatec velkokvětý.
Aby naše radost byla o to větší, proběhla kolem nás ještěrka. Na vteřinu se zastavila, čehož jsem využil a vyfotografoval ji. Za chvíli jsme o kus dál uviděli další. Ta nespěchala a tak jsem udělal několik zdařilých snímků.
Literatury mám doma hojně a tak jsem ji bezpochyby určil jako Acanthodactylus beershebensis MORAVEC, EL DIN, SELIGMANN, SIVAN & WERNER 1999. Anglicky se jmenuje Be'er Sheva' Fringe-fingered Lizards, heberejsky šnunit beer-ševa. Jak vidíte, byla popsána teprve nedávno. Ještěrka beerševská, město Beer Ševa je odtud nedaleko.
Patří do rodu klanojazyčných ještěrů z čeledi ještěrek. Lze ji nalézt právě v této oblasti. Kresba jejího těla je typická, takže si ji nelze splést. Byl to cenný úlovek mého fotoaparátu. Vůbec jsme nespěchali, ale nakonec jsme vyrazili zpět k domovu pro změnu krajinou s lesy.
Viděli jsme ještě řadu pěkného, ještě jsme po cestě nejednou zastavili a nakonec spokojeni a obohaceni nevšedními zážitky dojeli po 140 km této kratší cesty zpět domů.
Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
