PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Za Amádkou (M.Šmídová) / Nemocná kočka - díl první (Jiří Doležal) / Nemocná kočka - díl druhý (Jiří Doležal)
 
23.4. PSI
Ferda na výletu v horách (George Švehla)
22.4. POUŠŤ
Pouštní život (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

PSI
Ferda na výletu v horách

Ferda věnuje absolutní pozornost tomu kdo něco jí (12 kB) Austrálie je krajina převážně rázu placatého. Když se nějaké kopce vyskytnou, tak jsou oblé, mírné a nevysoké. Žádné rozeklané štíty typu Vysoké Tatry, Alpy a nebo Himaláje. Nejvyšší hora zdejšího klokaního kontinentu je jen něco málo přes 2200 metrů a zaobleným tvarem spíš připomíná Říp než Sněžku.

A právě nedaleko, tedy na zdejší poměry, jen asi 150 km na jih směrem k pobřeží od té nejvyšší, která je ve Sněžných horách se rozkládají hory Hnědé. Dosahují závratných výšek kolem 1000 metrů nad mořem a jsou převážně porostlé hustým bušem, kde se také vydatně těží eukalypty na dřevo. Dřevo to je tvrdé, kvalitní a oku lahodící, pokud je z něj vyroben nějaký předmět denní potřeby a nebo nábytek.
A právě do těchto hor Hnědých jsme s Ferdou už ráno na zelený čtvrtek vyrazili aby jsme se tam setkali s ostatními kamarády, kteří také rádi pobudou v přírodě. Cestou nás provázely vydatné dešťové přeháňky po celých 500 km. Na místě, na krásných a orosených horských loukách soukromé farmy přítele a farmáře Jimma, se po poledni začali sjíždět první kamarádi. Sice mrholilo, fučel studený vítr od jihu, ale pod přístřeškem, kde je jakýsi košík na oheň, bylo příjemně a útulno, zvlášť když se občas popíjela ohnivá voda. Ferda začal okamžitě kontrolovat nejbližší okolí.
Spousta nových ještě neznámých pachů a lidí. Po postavení stanu a zabydlení se začal Ferda prohánět po loukách a v mžiku byl mokrý jako by ho do vody hodil, avšak nesmírně šťastný. Jaksi odmítal dokonce i večeři. Myslel jsem si, že se snad nažral opojného horského vzduchu, ale to jsem se mýlil. Druhý den ráno, po propršené noci jsme si vyšli na průzkum okolí. Už nepršelo, ale všude bylo až neskutečně mokro. Ferďas s mordou u země křižoval bušem a po loukách.
A pak jsem ho přistihl a pochopil, proč odmítal svoji regulérní stravu :-). Vybíral si v buši neodolatelně vonící a ještě lépe chutnající exkrementy wombatů a klokanů. Hodoval na nich až se mu od tlamu prášilo. Je jasné že jsem ho patřičně sprdl, ale ten se jen na mě pohrdavě podíval, jako by říkal: "ty toho víš, ještě jsi ani neochutnal a už na mě řveš". Teď jen doufám, že mu tato "horská strava" prospěla a nebude z něj pes divoký :-).
Také nevím jaké to má se spaním. Tentokrát spal separátně v autě, aby ho snad zase nenapadlo zalézt v noci ke mě do spacáku. Kolik však z noci prospal to nevím, protože si tam pochutnával na černé kávě, ze které i ten "lógr" vyžral. To kamarádům z odložených hrnků kolem ohně, kde jsme seděli při kytaře a bujarého zpěvu :-).
Ferda s kořistí - zadní noha klokana (15 kB)
Na velký pátek dojela další dávka kamarádů a také další dva psi. Se Zlatkou, jinak výmarským ohařem se dobře zná a jsou velcí kamarádi. Ovšem s dalším psiskem se teprve seznámil a oba byli spokojení a dobře si rozuměli. Vůbec nevadilo, že to byla paní rottveilerová jako kredenc veliká. Ta než se po Ferdovi otočila, tak Ferďas ji dvakrát oběhl :-).
Navíc kamarádům zcizil vařečku od guláše co tak omamně voněla. Když ji po něm chtěl majitel zpět, tak mu ji Ferda v zápalu boje rozkous ve dví...
K večeru nás bylo na místě už kolem padesáti. Počasí stále stejné, mokré, chladné a nevlídné. Co ostatně může jeden čekat v horách jen asi 60 km od pobřeží Pacifiku, kde se všechen vlhký vzduch od moře sráží a padá zpět k zemi.
Na bílou sobotu jsme se i přes nepřízeň počasí, popíjení různých lahodných moků, klábosení a všeobecné pohody, věnovali nařezání a nachystání dřeva na večerní oheň. Asi jsme udělali dobrý dojem na Manitoua, protože asi 10 minut před zapálením ohně přátelství přestalo pršet a funět studený vítr, na nebi zazářily hvězdy a tak večer proběhl k všeobecné spokojenosti všech asi 70 kamarádů.
Ferdu jsem nechal raději spát v autě. Tolik lidí pohromadě ještě neviděl a byl z toho trochu vyvedený z míry. Stejně ještě to odpoledne stačil jednomu kamarádovi sežrat s pánvičky guláš :-), když se tento otočil a bavil s někým jiným. Na popularitě to Ferdovi v tomto případě nepřidalo :-/.
Ferda zpozorněl co kdyby někomu něco od jídla spadlo (15 kB)
Nedělní ráno nás přivítalo sluníčkem a vlahým vánkem. Mnohým to bylo, po náročné noci, zatraceně zapotřebí. Opět se klábosilo u ohníčků kde se připravovala vydatná snídaně, která se spláchla nějakým tím lahodným mokem. Pak pro obveselení všech proběhly různé soutěže, které se pořádají hlavně pro tu srandu co se u toho zažije a pak teprve pro výkony soutěžících.
Dokonce i přítomní psi z toho všeho konání měli náramnou psinu. Vydatně využívali teplého sluníčka a vyhřívali svoje ztuhlá těla. Ferďas dokonce vedle mě spal, když jsem tyto řádky vyťukával do stařičkého notebooku, co jsem zdědil po mladším synovi. Hodí se opravdu jen na to psaní, ale furt lepší než psací stroj :-).
Odpoledne jsme ještě spáchali velkolepou oslavu, která se protáhla až do půlnoci. Jedna z kamarádek, ještě mladice, dovršila šestý křížek a tak se jedlo, pilo, hodovalo a vše nejlepší do dalších let přálo. Kamarádky navařily kotel výborného guláše, připravily chlebíčky a jiné laskominy. Pití teklo proudem, kytary zněly a u ohně bylo velice útulno, už taky proto, že nám počasí přálo. Zúčastnil se i majitel farmy, Jimm se svojí ženou a kamarády. Také nám předvedl kterak se správně práská honáckým bičem. Umí to virtuózně.
Ferda se furt pletl mezi námi všemi a už odmítal i pečené vepřové, tak byl přežrán dobrot. Po zapráskání bičem, což zní jako výstřel z flinty jsem však Ferdu nikde neviděl. Napadlo mě, že se asi polekal a odběhl ke stanu. Kempovali jsme asi 300 metrů od toho frmolu v buši. Cestou mě bylo kamarády potvrzeno, že Ferda mazal tím směrem.
Došel jsem do našeho kempu, volal Ferdu a on nikde. Podíval jsem se do auta, kde byly dveře furt otevřené, do stanu a vydal se ho hledat a volat po okolí. NIC! Tak jsem se vrátil ke stanu a pořádně se dovnitř podíval a zjistil jsem, že spacák je jaksi shrnutý bokem...
No a milý Ferda byl zalezlý pod spacákem a ani nedutal a na volání neodpovídal. Pohnout se odmítal, tak jsem ho tam nechal a vrátil se k ohni do společnosti. Asi za půl hodiny se jakoby z ničeho zhmotnil u ohně i Ferda.
Takže letošní, už 34. kamarádské setkání, které vždy pořádáme na klokaní Velikonoce se náramně vydařilo. Zase jsme se s kamarády viděli, poklábosili a náramně se veselili. Nad okolními horskými loukami se nesly české trampské písničky za zvuku kytar a v pondělí jsme ještě tradičně prohnali všechny účastnice, abychom dostali pomlázku, a pak jsme se zase rozjeli do svých vzdálených domovů. Ať už v Sydney, Melbourne, Adelaidě a nebo i někde jinde. Dokonce tam bylo i několik kamarádů z Brna, kteří však tak hned domů nejeli.
Ferda se trošku otrkal ve větší lidské společnosti a ke konci se už dal i od jiných pohladit. Všeobecně sklízel úspěchy, díky tomu že je na rozdíl od pána krasavec :-). Cestu domů v autě převážně prospal a jistě se mu zdálo o těch dobrotách z minulého večera.

George Švehla, Austrálie, 23/4/2003          


 
 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata