PSI
Zapomenutý pes
Občas bere děda Pifa s sebou na nákup. Chodí většinou do sídliště do samoobsluhy a nechává Pifa volně odloženého před krámem. Nedávno také vyrazil na nákup, ale pro změnu šel vedle do drogerie. Ovšem než děda nakoupil a zase vyšel ven, Pif se začal nudit. Zřejmě mu před krámem bylo moc velké horko, nebo se snad blížilo nějaké příliš hravé dítko. Zkrátka zvednul se, odešel do samoobsluhy a lehnul si hned za dveře.
Choval se jako vždy slušně a nenápadně.
Ne jako jeho předchůdce novofoundlák Matěj. Ten, když dostal chuť na rohlík, tak si pro něj prostě došel. Vstoupil do samoobsluhy, prošel kolem pokladen a rozvážně kráčel mezi regály. Došel k oddělení pečiva a jemně vytáhl jeden rohlík z regálu. Pak stejně rozvážně obchod opustil. Žádná prodavačka ani nikdo z kupujících si nedovolil psa zastavit. Matěj by sice nikdy ani kuřeti neublížil, ale přece jen z něj měl každý respekt.
No schválně, už jste někdy někdo zkoušel vyndat osmdesátikilovému psovi z tlamy rohlík? Koneckonců, prodavačky věděly, komu pes patří a příslušný počet rohlíků jednou za čas paničce k nákupu připočítaly.
Ale zpět k Pifovi.
Ten zřejmě předpokládal, že děda půjde ještě do samoobsluhy a později ho vyzvedne. Jenže děda na něj úplně zapomněl. Vzpomněl si až po cestě domů a myslel si, že Pif asi odešel napřed a bude na něj čekat před vrátky. Ale Pif tady nebyl. Nebyl ani doma a nikdo ho neviděl.
Co teď? Jana přemýšlela jen malou chviličku. Pak poslala Péťu do samoobsluhy. Inu, někdo tam chodí pro jídlo a my zase občas pro psa. Pif tam samozřejmě ležel a právě dožvýkával vyžebraný rohlík.
Zřejmě se někomu zželelo opuštěného pejska :-).
Pavel Steiner
Další povídání o Pifovi a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
