PSI
Matěj mezi bažanty
Když byl Matěj ještě malé štěně, tedy asi tak padesátikilový pejsánek, brávala ho Jana s sebou do práce. Pracovala tehdy v Uhříněvsi ve Výzkumném ústavu živočišné výroby. Pes tam vcelku nikomu nevadil, i během pracovní doby se dalo na chvilku se s ním proběhnout venku. Jana byla v ráci nějakého výzkumného úkolu na čas pověřena prací v laboratoři. Brávala psa s sebou, ležel klidně u dveří jako velká chlupatá rohožka a spal.
Jednou však přišel do laborky na kontrolu šéf.
Otevřel dveře a vkročil dovnitř. Že najde za dveřmi obrovského černého psa, to opravdu nečekal. Zakopl o Matěje a vzápětí se mu proti obličeji zvedla podlaha :-).
Přistání na naleštěném linoleu bylo dost bolestivé :-))).
Šéf však zachoval důstojnost, postavil se na nohy, symbolicky oprášil kalhoty a suše prohlásil: "Jdu teď k řediteli a až se budu vracet, to tele tady už nebude!"
Janě nezbylo, než rozkaz splnit. Odjela s Matějem domů a přitom přemýšlela, co bude dělat zítra. Doma na zahradě ho nechat nemohla. Matěj se totiž nedávno naučil probourávat chatrné ploty a odcházel na průzkumné výpravy po sousedních zahradách. A do domu pes nesměl...
Pak ji napadla spásná myšlenka.
Její kamarádka Irena má přece taky psa, fenku briarda. A bere si Cedru taky s sebou do práce. Zavolala Irenu a dozvěděla se, že nechává přes den Cedru kousek odtud, v kotci v bažantnici.
Ráno se Jana s Matějem vydala do bažantnice.
Irena už tam na ni čekala. Společně zavřely oba psy do kotce ohrazeného drátěným pletivem. Jana ještě zkontrolovala pevnost dveří a zámku a pak se vydaly do práce.
Po chvilce však Jana zjistila, že zapomněla v kotci peněženku s doklady. Vrátila se proto hned zpátky a nevěřila vlastním očím. Kotec byl částečně podhrabaný, pletivo vytažené nahoru a Matěj si volně vykračoval mezi bažanty :-/.
Ti z toho ovšem žádné velké potěšení neměli, běhali kolem a snažili se uniknout do bezpečí. Matěj chodil za nimi a náramně se bavil :-). Když se natlačili do rohu, podebral některého bažanta zespodu čumákem a vyhodil ho do vzduchu. Nechtěl jim nijak ublížit, jenom zkoušel, jestli už se naučili lítat :-). A bažanti opravdu lítali.
Hrozilo bezprostřední nebezpečí, že je Matěj buď zašlápne, nebo že uletí přes plot do polí...
Cedra mezitím ležela v kotci a klidně pozorovala ten blázinec kolem :-). Bydlela v tom kotci už několik měsíců a nikdy ji ani nenapadlo se pokusit utéct.
Janě nezbylo než vzít zase psa s sebou do práce :-/.
Před polednem jako na potvoru se přišel do laborky podívat šéf. Když uviděl psa, zamračil se a žádal vysvětlení. Jana mu vylíčila svoje ranní extempore v bažantnici a šéf se hluboce zamyslel. Jako vedoucí by měl nekompromisně vyžadovat splnění vydaného příkazu. Jenže je taky současně předsedou mysliveckého sdružení...
Určitě by to od myslivců pěkně schytal, kdyby neměli na podzim do čeho střílet. Takže mu nakonec nezbylo než zvolit to menší zlo :-).
Ještě jednou se podíval na klidně ležícího Matěje a pak prohlásil: "No, koneckonců sem do laborky nikdo nechodí, tak tady ten pes může zůstat. Ale v žádném případě se to nesmí dozvědět ředitel."
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
