PTÁCI
Dudek
Je krásné sobotní květnové ráno. Na skalách v údolí Gaj Ben Hinnom oproti hoře Sion u Starého města v Jeruzalémě jsme byli již před sedmou hodinou ranní, abychom potrénovali a udělali několik lezeckých výstupů, nežli začne slunce silně hřát. Lezeme s chutí. Navíc nahoře dozrávají moruše a tak po každém výstupu si jich pár "zobneme". Vyvedu několik cest a nakonec dostává chuť lézt jako první i Adina. S chutí se pouští do lezení a já ji jistím. Cesta není z nejlehčích, ale Adina stoupá jistě vzhůru "jako dým".
Najednou uvidím ve vzduchu dudka. Přilétá do vodorovné skalní spáry napravo ode mne několik metrů nad zemí. Chvíli se tam "zdrží" a opět ulétá. Když se to opakuje asi potřetí, uslyším, že ze skalní štěrbiny vychází sborové stěbetání. Ano, má tam několik mladých a přináší jim potravu.
Nežli Adina dokončí výstup, opakuje se to asi šestkrát. To víte, že mne to nenechalo klidným. Budu sem muset přijít a dudka vyfotografovat. Snad i mladé!?
V neděli odpoledne jsem u skal zpět. Čekám marně. Je po šesté hodině večerní a tady je klid. Vracím se domů s nepořízenou :-(.
V úterý je svátek Lag Ba-Omer a tak mám volno a hned ráno jedu i s lanem na skály. Nečekám marně. Asi po 20 minutách přilétá dudek. A za chvíli zase. Na obou snímcích je však jen skála. Jsem pomalý :-(.
Zjišťuji, že musím mít oko na hledáčku a prst na spoušti. Jen tak je šance! A hned se začíná dařit. Vyfotím dudka, navíc hned neodlétá. K mé radosti otálí a tak je hned snímků několik.
Z levé strany přecházím přímo proti skále. Stál jsem totiž na slunci a teď sedím pod keřem ve stínu. S prstem na spoušti tak mnohonásobně čekám třebas i 15 - 20 minut, nežli dudek přiletí.
Opět je tady!
Můj prst hned zmáčkne spoušť. Chyba lávky!! Trpělivost sice růže přináší, ale kdo mohl tušit, že jsem měl být ještě trpělivější...
K puklině ve skále přiletěl ještě druhý dudek - takže tu máme páreček. O jídlo se starají oba rodiče a ne jenom sameček, jak jsem se mylně domníval.
Digitální fotoaparát má své výhody i nevýhody. Nežli jsem opět mohl zmáčknout spoušť, už jsem o příležitost vyfotografovat párek dudků pospolu přišel. Samička (nemám pro to zdůvodnění, ale něco mi říká, že je to samička) teď sedí opodál. Nakonec se přesouvám pod skálu napravo. Takto jsem hnízdu nejblíže.
Sedím na pokraji skály a hledím do hledáčku. Doufám, že přitom ze skály nesklouznu (i když je to jen půldruhého metru). I odtud se mi podařilo pár snímků a tak fotografování odtud s radostí končím - s radostí proto, že již nemusím sedět dlouhé minuty bez hnutí ve střehu :-).
Beru batoh a jdu nahoru nad skály. Tam si udělám stanoviště a po chvíli slaňuji s fotoaparátem k puklině, kde jsou mladí. Dívám se a nic nevidím. Ještě blíže a oko až ke štěrbině. Ani noční vidění na fotoaparátu nepomáha. Pod mladými jakoby se zem slehla.
Ticho, žádná holátka a také žádný pro dudčí hnízdo typický smrad. Ovšem jejich zvuky odtud šly a tak z toho vyvozuji, že jsou někde hluboko ve štěrbině, kde je není vidět. Pro chutné sousto si přicházejí zřejmě až na "tajný" signál rodičů.
Spouštím se až na zem a poté opět vycházím nahoru. Sbalím lano, přezuji se a spokojen se vracím k autu. Mladé jsem ani nezahlédl, ale řada zdařilých snímků dospělých dudků hřeje a přinesla mi velkou radost.
Nakonec posuďte sami z několika snímků - dudek zleva, zprava, u štěrbiny, hlavou ve štěrbině i s rozevřenými křídly.
Pořád se něco děje a tak psaní o květinách zatím stále odkládám na "okurkovou sezónu" :-).
Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
