PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Jak jsem k Wanilce přišla (M.Šmídová) / Místo písku mřížka (M.Šmídová) / Jak Zrzeček o svůj majetek v pytlíčku přišel (Jana Šnebergrová)
 
4.6. PSI
Psi z mých kočičích pochůzek (Ivana Jirková)
3.6. PTÁCI
Dudek (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

PSI
Psi z mých kočičích pochůzek

Kvído na sněhu čeká (7 kB) Jsem člověk kočičí, takže opravdu nejsem odborník "přes psy", tak se mnou mějte trpělivost :-). Už jsem před nějakou dobou psala o psech, a pejskařích, v našem okolí. Někteří zmizeli, jiní se objevili, tak jsem se rozhodla něco o nich zas napsat.

Tak jako jejich zvířata i pejskaři jsou různí. Někdy mi připadá, že je to snad rasou psa, jaký ten který pejskař je. Možná ale, že je to obráceně. Jaký pán, takový pes...
Moje oblíbená Amynka, Bullmastif zvící menšího telete, mi už stačila představit celou rodinu. A to doslova. Ten drobeček, který má něco kolem těch 55 kg, ví, že pro něj u mne v kabelce vždycky něco je. Kdykoli mě zahlédne, žene se ke mně jako o závod. Že má na druhé straně vodítka právoplatného majitele, je jí zcela jedno, takže on, nebo ona - pokud nestačí vodítko pustit - přivlaje ke mně, ať se mu to líbí, nebo ne.
Amynka dostane svou ňamku, trochu si na mne vyskočí, mírně mě oslintá, a pak propustí, ale ostražitě sleduje, jestli o kousek dál nebudu třeba do kabelky sahat znovu. Pokud ano, stačí vyndavat klíče, přisupí znovu a žádá nášup :-).
Potkávala jsem starého pána s ještě starším pejskem. Vždycky jsme se spolu zastavili, prohodili pár slov a šli každý po svých. Pejsek, takový chlupatý stařeček, se zastavil a vážně na nás zíral, jako by poslouchal o čem si povídáme. Tvářil se při tom přímo ustaraně.
Pán mi povídal o své ženě, že je nemocná a nechodí skoro ven. Pak najednou zmizel a po nějaké době jsem s oním ustaraným pejskem začala potkávat starou paní. Jednou jsme se nějak daly do řeči a ona mi řekla, že manžel nemůže chodit, a tak musí ona. Potkávám ji skoro každý den ráno. Vždycky mi popřeje hezký den, a já už se na to setkání těším. Je to takový milý začátek dne...
Kvído odpočívá na lavici (14 kB)
Další je buldoček Dixi. Malá černá psí dáma, která se trvale tváří uraženě. Její panička je ale moc milá, tak i s ní se chvilku zastavíme, prohodíme pár vět, Dixi na mne přátelsky zafuní, očichá mi nohavici, asi aby zjistila, jestli se nezměnila sestava zvířat u nás doma, a jde dál, většinou do pekárny, kde jí panička koupí oblíbený rohlík :-).
Něco úplně jiného jsou lidé z protějšího domu, majitelé postaršího jezevčíka Báry. Bára je stvoření protivné a nesnášenlivé, štěká na každého, na mne pochopitelně také :-/. Její majitelé taky. Dokonce byly doby, kdy, když mě viděli dávat kočkám, jídlo jim rozšlapali a vyhrožovali, že si na mne budou stěžovat :-(((. Řekla jsem jim, ať to klidně udělají...
Dnes mají ještě dalšího psa, něco mezi setrem a labradorem. Ten rád stojí u okna a pozoruje naše číči, jak si hoví na okně. Na rozdíl od Báry ale nikdy neštěká, naopak vypadá, že - kdyby mohl - by se s kočkami kamarádil :-). Což by ovšem jeho majitelé nedopustili, i po letech zůstali stejně nesnášenliví :-/.
Další pes je zlatý retrívr Heran. Chodíval ještě se starým černým pejskem Čertem, který se dožil skoro dvaceti let. Dnes už je sám. Heran je další pesan, který čeká, že pro něj v kabelce budu mít něco dobrého, ale jen tehdy, je-li s pánem. Je-li s paničkou, ani si mě nevšimne.
Kvído řádí na sněhu (12 kB)
Panička je totiž nevidomá a on je plně zaujat svou rolí vodicího psa. A to pak jdou stranou i mlsky v mé kabelce...
Nedávno byla v Lucerně výstava koček. Byla jsem tam pochopitelně také a potkala jsem se tam s majiteli Herana. Chvilku jsme si povídali a pak pán odklusal a vrátil se s dvoukilovým balením suchého krmiva. Prý pro moje pouliční kočky :-). Udělal mi tím radost, člověka vždycky potěší, když někdo myslí i na jiné.
U nás v ulici jsou další sousedi s mladým černým dobrmanem. Potkávám ho občas v noci s páníčkem. Pokud mají kočky u okénka mléko, mají smůlu, pejsa se neudrží :-/. Jinak mi dokonale "umeje" misku od kočičí večeře a ještě kouká, jestli tam něco nezbylo :-(. Většinou ne :-).
Další dobrmani, černý pes a hnědá fena, jsou často ve vinárně pár domů od nás. Kdykoli jdu okolo, vyběhnou a začnou na mne skákat, za halasného okřikování majitelů. Nejsem lekavá, takže mi to nevadí, ale jsou to opravdu pořádní hafani :-).
Moje maminka měla ráda dobrmany, hlavně hnědé, kterých není zas tak moc. Ale nedávno jsem viděla v televizi povídání i o bílém štěněti dobrmana. Bylo moc hezké, ještě nikdy jsem bílého dobrmana neviděla.
Potkávám paničku se dvěma chrty. Ona i oba psi, se nesou tak vznešeně, že by se jich člověk bál dotknout, aby je snad neumazal :-))).
Kvído peláší se svým plyšákem (9 kB)
V protějším domě bydlela rodina s dalmatinem, vlastně dalmatinkou. Byla to moc milá fenka, veselá a čilá. Nedávno mi říkala paní, že už není. Najednou přestala jíst a během několika dní umřela :-(, stejně jako fousek dalšího pejskaře, Faust. Byl stejně starý, jako naše Micinka, a skoro na den s ní také umřel...
Byl to hodný, trochu bojácný, psík. Často jsem je potkávala a Faust někdy moc kulhal. Měl kdysi zlomenou packu, a pamatoval si, že ho páníček šetřil. Když se mu nechtělo na procházku, tak začal kulhat a spoléhal na to, že se půjde domů :-). Většinou měl pravdu. Dnes má pán nového fouska, takového divokého psího dorostence.
U nás v domě teď bydlí mladá dvojice, snad manželé, se šedivým teriérem. Má "moderní" sestřih. Je celý oholený, jen na zádech má pruh dlouhých chlupů. Musím říct, že to vypadá dost divně :o/. Je to hrozně uštěkaný pes, který zůstává dlouho večer sám, a štěká a štěká. Než se mi odstěhovali syn se svým děvčetem a Kvídem, jakmile ten pejsek začal se svou štěkací produkcí, spustil i Kvído a nebyl k utišení :-/. Nadělali rámusu až uši zaléhaly.
Ještě na jednoho pejska, a jeho pána, nesmím zapomenout. Na Astinku. To je takový drobný plavý pejsek, uliční směs. Chodí s ním jeho páníček. Astinka je pejsek z útulku, hodná, má ráda lidi i zvířata, kamarádí se s každou kočkou.
Její pán si vzal zatoulané kotě, dnes už je to dospělá kočka, jmenuje se Simba. Občas mě pozoruje z okna, když jdu dávat kočičkám. Někdy se nechá pohladit. Jejich pán je nezmar, ze kterého by si mohl kdekdo vzít příklad. Je mu už přes devadesát let! A pořád je čilý a plný zájmu o dění kolem sebe.
Dalším psem je krásný husky. Nepatří mezi moje oblíbence. Jeden ze synů majitele se totiž rád chlubí tím, kolik koček už pes zadávil :-/, nebo roztrhal :-(, a to je pro mne hrozné... Nechápu, jak to může dovolit.
No, tak to by byli nejdůležitější psi a jejich lidé z okolí. Jsou i jiní, ale s těmihle přijdu nejčastěji do styku. S většinou z nich si dobře rozumíme, a to je dobře.

Ivana Jirková          

P.S.: Jak jste soi jistě všimli, povídání o psech jsem doplnila obrázky našeho Kvída.

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata