PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Vděčná Micinka (kočka Penelopa, Vladimír Ptáček) / III. Znovu se rozrůstáme, aneb porevoluční kůň a kočičí populační exploze (Růža Vaništová)
 
18.6. PTÁCI
Pořád se něco děje aneb ve víru s výrem (Lumír O.Hanuš)
17.6. PSI
Předmyčka (Pavel Steiner)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

PTÁCI
Pořád se něco děje aneb ve víru s výrem

Skály s výřím hnízdem v dobře viditelné jeskyňce (16 kB) V sobotu 3.května 2003 jsem vstal již po páté hodině - ještě byla tma. Na teploměru bylo 20 stupňů. Před šestou jsem již stál s autem před domem kamaráda. Přišel přesně a vyrazili jsme na skály do údolí Nachal Chalilim nedaleko Jeruzaléma.

Zaparkujeme a jdeme ke skalám. Po cestičce vidím dvě pěkné květinky. Je to hadí mord (Scorzonera papposa) s narůžovělými květy a locika (Lactuca tuberosa) s namodralými květy. Sergej měl dnešní noc jakýsi špatný sen a tak nechce lézt jako první.
S chutí jsem se tedy pustil do lezení já. Nejprve jsem na útesech vyvedl cestu přes nýty nalevo od převisů na plošinu a odjistil Sergeje. Osobně mám tento výstup rád pro jeho krásný převislý závěr.
Pak jsem se pustil do zdejší nejdelší cesty nalevo s přirozeným jištěním. Prakticky ji nikdo nelozí, neboť zde není ani jeden nýt a přirozené jištění není dobré (no mezi námi při pádu by asi nevydrželo). Mám ji však rád, neboť se zde cvičí hlavně psychika.
Když jsem začal lézt, upozornil mne Sergej, že tam již někdo dal "smyčku". Opravdu, přes otvor ve skále se táhne "plochá smyčka". Ve skutečnosti je to hadí kůže. Had se svlékal a tak chytře využil otvor, aby z něj kůže snáze slezla.
Bližší pohled na jeskyňku (18 kB)
Pokusil jsem se ji sundat, ale je suchá, místy na skále drží a tak je z ní několik kusů. Pokračuji v lezení. Lezu s chutí a užuž se vytahuji do jeskyňky před nejobtížnějším místem.
Periferálním viděním jsem v ní vzadu uviděl velkého ptáka. Zjevně jsem ho vyplašil a tak se chystal uletět. Myslel jsem, že je to orel, ale byla to velká sova. Mihla se svým křídlem těsně vedle mně.
Rozpětí jejich křídel bylo jistě přes metr. Zajistil jsem se v jeskyňce (musel jsem být při tom opatrný, abych se od všudepřítomného sovího trusu neumazal - vloni zde žádné hnízdo nebylo) a vylezl nahoru.
To jsem už uviděl, že přichází další kamarád-lezec. Hned jsem je oba odjistil. Ještě jsme vylezli několik cest a před desátou hodinou jsme spokojeni ujížděli domů.
Hnízdo z per obětí výra (18 kB)
Byl to pravý čas na odchod, neboť začínalo být pořádně horko.
V neděli jsem po práci opět zajel do tohoto údolí. Chtěl jsem si objevenou sovu vyfotografovat. Myslel jsem si, že odpoledne bude na hnízdě. Je před tři čtvrtě na pět.
Chci fotografovat dva květy, které jsem zde viděl, ale nikde nejsou. A tak jdu na vrchol skály, udělám stanoviště, shodím lano a spouštím se k jeskyňce. Sova tam není (díval jsem se ze stezky protějšího svahu mým lezeckým dalekohledem a neviděl ji). Tak alespoň fotografuji jeskyňku, poté se balím a jedu domů...
V úterý jsem si přivstal. Už před sedmou hodinou jsem ujížděl do údolí znovu. Že bych zde sovu spatřil po ránu? Když jsem šel po stezce na svahu oproti skalám, fotografoval jsem květy dvou rostlin, které jsem zde viděl v sobotu ráno (když jsem se kolem 9. hod. vracel, už byly zavřené, takže se vše vyjasnilo - jsou otevřené jen brzo ráno).
První setkání tváří v tvář přes trávu (14 kB)
Když jsem překročil dno údolí, vzlétla odněkud mezi pravým útesem a pravým skalním hřibem obrovská sova. Takže opět smůla. Nevyfotografuji ji, ale alespoň jsem ji viděl! Takže opět nahoru. Tentokrát věším lano mezi dva skalní hřiby na dva nýty a zvolna se spouštím. Jeskyňka nalevo nemá znaky obydlení sovami.
Téměř dospělec (14 kB)
Už se mu můj zájem přestává líbit (18 kB)
Kus hadí kůže, na kterou jsem při lezení narazil (12 kB)
Spustím se na polici a vystupuji doprava za pravý hřib. Uviděl jsem tam, že z malinké jeskyňky ve skále vedou dolů po skále světlé znaky ptačího výmětu. Chytnu levou rukou rostoucí tam keřík a vykročím. Prakticky od mé nohy vylétá sova a přistává v trávě na protějším svahu.
Pták 'nalétává' na výra sedícího na skále (16 kB)
Takže ta první asi byla dospělá a toto je odrostlé mládě. Ihned přilétá sojka a začíná křičet na celé kolo. Poskakuje kolem a křičí. Slézám dolů a jdu tam. Sova sedí v trávě. Fotografuji ji hned přes trávu a pak se blížím. Vypadá na mladého výra, už začíná mít pravé peří, ale má na sobě ještě i ochmýření nedospělce. A tak fotografuji.
Chci se přiblížit více a výr otevírá zobák a "syčí" s bojovým výkrokem kupředu. Nebudu nic riskovat. Drápy a zobák jsou přece jen silnou zbraní a budí ve mně respekt. V zobáku má obrovskou sílu, dokáže jím rozdrtit i stehenní kosti zajíce!
Ty drápy ve mně budí značný respekt (23 kB)
A tak se pokouším přiblížit, ale fotoaparát nemám kvůli určité obavě z napadení připraven. Výr vzlétá a letí na nedalekou skálu. Hned jej oblétají další ptáci a křičí. Vyfotografuji jej z povzdálí, za chvíli jsem nad ním a opět fotografuji.
Pěkné záběry.
Nakonec výr ulétá, ale zachytit jej v letu fotoaparátem se mi nepodařilo.
Výr je opravdu velká sova. I když váží jen 2 až 4 kg a je velký jen 60 až 70 cm, rozpětí jeho křídel je úctyhodné - až 180 cm! Živí se hlavně savci (od malých až po mladé srnce!), též ptáky, plazy a obojživelníky. Na rozdíl od denních dravců nedokáže trávit kosti, takže je v jeho vývržcích nalezneme. Hnízdí často na zemi nebo na skalních útesech (což byl tento případ). Jeho hnízdo bývá bez výstelky (sám jsem v něm našel jen trochu peří jeho obětí).
Výr na známkách Israele, Korey, Mozambiku, Československa a Slovenska (17 kB)
Jdu nahoru nad skály. Stále slyším, jak výra provází křik ptáků. Přemístím lano na nejvyšší bod na smyčky, slaním ke známé jeskyňce a fotografuji. Pak se spouštím dolů. Při slanění objevuji část kůže, kterou svlékl had a tak ji háži pod skálu a tam ji fotografuji. Kolem deváté hodiny odjíždím spokojen domů.
Fotografování se vydařilo!

Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel          

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata