PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:  Damián - náhoda nebo osud? / Kočky a onemocnění (M.Šmídová)
 
15.7. VOSY
Obrovská vosa (Lumír O.Hanuš)
8.7. VÁŽKY
Vážky horní Galileje (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

VOSY
Obrovská vosa

Pro určení druhu jsou důležitá tykadla (17 kB)

Ne že bych se bál zvířat nebo hmyzu, ale jistá opatrnost tu občas je. Včela mně píchla několikrát. A žihadel lesních vos jsem dostal jednou hned sedm - do břicha, do zad a stehen. To však byla jiná historie...

Sbíral jsem se skupinou mladých turistů, asi desetiletých chlapců, v lese klestí na večerní táborák a jeden vstoupil do vosího hnízda. Vosy byly zdatné. Takže jsem rukama začal s hochů střásat vosy a výsledkem bylo dvě bodnutí u všech ostatních, sedm u mně. V následujících dnech byl můj oblíbený program koupání :-).
Ještě dnes se divím, že ani jedno žihadlo se netrefilo do ruk, kterými jsem je zaháněl. To vše samozřejmě řadím do kategorie normálních příběhů, kdy mně při pohledu na včely či vosy ani nenapadlo se bát.
Dalším určovacím znakem je zadeček (20 kB)
Až letos! V neděli 1.června jsem se šel po práci projít za Jeruzalém do kopců. Vlastně jsem se šel podívat, zda letos zůstalo na zemi ještě něco z mandragory. Na svahu hory Cuba je malý palouček a tam roste velké množství ostropestřce mariánského. Byl pěkně v květu a tak jsem se díval, co je zde k fotografování - tady čmelák, tam zas květní skarabeus (tedy správně česky hovnivál).
Vtom kolem mne proletělo něco ohromného, obrovského, hrozného a zastrašujícího. V životě jsem tak velký hmyz neviděl!
Přiznám se, že jsem se doslova vylekal. Maně jsem vzpomněl na obrovskou včelu drvodělku, která naháněla hrůzu. Dnes bych se nad ní zasmál - menší příbuzný této "obrovské vosy", kterou jsem uviděl tento den. Zatím na mně neměla chuť a přistála na květu a již se napájela zjevně chutným nektarem. Takže žihadlo jsem prozatím nedostal :-/.
Kusadla jsou při té velikosti přímo hrůzná (16 kB)
To mi dodalo odvahy a pěkně z povzdálí jsem tohoto obrovského tvora pozoroval. Pak jsem si dodal odvahy a přišel blíže. Nebojácně jsem pro jistotu ze vzdálenosti více jak jednoho metru začal fotografovat. Odhadoval jsem rozměry této "vosy" na více jak 4 cm. Po chvíli jsem viděl, že je jich tam více.
Měly červené hlavičky. Nakonec jsem zahlédl i jednu s hlavičkou černou. A tak jsem dělal jeden snímek za druhým. Spokojen jsem se vrátil domů a když jsem si vydařené snímky na počítači prohlížel, dospěl jsem k závěru, že mám pěkné snímky. Tedy pěkné, ale přece jen ne v té velikosti, jakou bych si představoval.
Marně jsem hledal doma v literatuře i v Internetu. Tohoto obrovského tvora se dvěma páry žlutých skvrn na zadečku jsem neobjevil. Takže zůstal prozatím pracovní název "velká vosa".
Jeden ze snímků byl obzvlášť vydařený. Velká vosa na nich měla jakási velká kusadla, ze kterých šla hrůza. Stále jsem si říkal, co by asi bylo následovalo, kdyby mi dala žihadlo. To víte, někteří lidé umějí umřít i na obyčejné píchnutí medonosnou včelou...
Touha po větším snímku rozhodla a tak další den, v ponděli, jsem tam byl po práci znovu a začal fotografovat pořádně. Tedy tím myslím zblízka. Vosa si mne jaksi nevšímala, moje odvaha rostla a tak nakonec se mi podařilo udělat i řadu snímků ze vzdálenosti pouhých dvou až tří centimetrů. Oko jsem měl na hledáčku a tak vždycky, když se zvedla, nevěděl jsem zda letí na další květ nebo útočí na mne :-/.
Samička má shora červenou hlavu - právě z květu startuje (20 kB)
Přece jen jsem povahou trochu dobrodruh a tak to (ne)příjemné šimrání (vlastně jakási obava) zde zůstalo a teprve až doma, když jsem si snímky prohlížel v klidu, jsem si pořádně oddechl...
Ne každého láká ten pocit na hranici, kde se láme odvaha a strach. Já ho mám však rád a právě proto jsem horolezcem. Ovšem všechny takové činnosti provádíme s kamarády především proto, abychom se vrátili domů v naprostém pořádku a spokojeni. Přece jen to jsou nesdělitelné zážitky i pocity a tak se o tom raději více rozepisovat nebudu.
Po těchto dvou odpoledních dnech jsem stále přemýšlel, cože to je za obrovského tvora. Nakonec jsem zaslal snímek mejlíkem jednomu entomologovi Heberejské University a ten mi obratem odepsal, že k přesnému určení by musel vidět tykadla a zadeček. Ovšem pokrok už tu byl.
Sameček má hlavu celou černou (21 kB)
Napsal mi, že by ji zařadil mezi Scoliidae. Pak už jsem sáhl po Internetu a za chvíli se na mne stejná "vosa" usmívala z obrazovky. Je to bez záruky, ale s nejvetší pravděpodobností to je žihadlovka obrovská, Scolia flavifrons. Vzhled podle obrázku i popis na ni sedí.
Dorůstá délky 4 - 6 cm, je černá, chlupatá, na zadečku má 4 žluté skvrny. Přes svůj zastrašující vzrůst není útočná a nebodá. Samička má svrchní část hlavy červenou. Má velká kusadla. Je to jeden z největšího evropského blanokřídlého hmyzu.
Docela jsem měl radost, že jsem nakonec totožnost této hororové vosy odhalil. Když tak nad tím dnes uvažuji, tak zajít tam ještě jednou, bývali bychom se již skamarádili :-).

Lumír Ondřej Hanuš, Jerusalem, Israel          

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata