Jen málo zvířat mělo tak velký vliv na světovou historii a ekonomiku jako bobři. Průzkum severoamerického kontinentu Evropany byl stimulován z velké míry poptávkou po bobří kůži, užívané koncem 16. a počátkem 17. století na klobouky a šatstvo. Záznamy společnosti Hudson's Bay Company vykazují roční úlovek sto tisíc těchto zvířat. Tato společnost si dala v roce 1678 bobra do erbu (v tomto erbu jsou dokonce čtyři bobři).

V té době vznikla také mince, která měla hodnotu jedné bobří kůže. Tento obchod s kožešinami byl tak výnosný, že kvůli přístupu do lovných oblastí vznikaly konflikty - zvláště v 18. stol. řada válek mezi Francouzy a Indiány, které vyvrcholily britskou kontrolou celé severní části Severení Ameriky.

Na první slavné kanadské třípencové poštovní známce (byla vydána 23.dubna 1851) je vyobrazen bobr. To proto, že v počátcích Kanady lov bobrů a prodej jejich kožešiny byl důležitý průmysl. Je to vůbec první známka, na které nebyl zobrazen monarcha, nýbrž zástupce přírody. Není bez zajímavosti, že "bobří" známku navrhl Sir Sandford Fleming, který se též významně podílel na stavbě první hlavní kanadské železnice (Canadian Pacific Railway). Vymyslel také dnes používaný systém různých časových pásem.

Na vydaných kanadských známkách se bobr objevil celkem sedmkrát. Královská kanadská mincovna také vydala v r. 2001 zvláštní pamětní třícentovou minci s tímtéž vyobrazením bobra. Dneska můžete vidět bobra na rubu kanadské pěticentové mince.

Přes veškerou tuto úctu byl bobr v polovině 19. století téměř vyhuben :-(. Odhaduje se, že před počátkem obchodu s bobří kůží bylo v Kanadě šest milionů bobrů. Na svém vrcholu bylo posíláno do Evropy každým rokem sto tisíc bobřích kožešin.

Bobři vždy žijí v blízkosti vody. Plavou zvolna po jezerní hladině a pohybů ocasem ze strany na stranu používají ke kormidlování i pohybu. Plavou-li rychle nebo se potápějí, pohybují svým ocasem nahoru a dolů v souladu s mocnými pohyby svých zadních noh.

Ocas je pro něj pádlo, veslo i kormidlo. Může sloužit také jako pátá noha, zabraňující mu pádu dozadu, když ohryzává strom nebo kráčí na zadních nohách a v předních má třebas bláto. Svůj ocas užívá též jako varovný prostředek před nebezpečím. Aby varoval členy své kolonie před nebezpečím, plácne svým ocasem o hladinu, čímž vyvolá silný zvuk. Při útěku může plavat rychlostí až 7 km za hodinu.

Bobr, kolébající se na velkých zadních a krátkých předních nohách, se nám může zdát na zemi pomalým a nemotorným. Pokud však prchá k vodě před dravci nebo vědci, může tento pohyb změnit v trysk.

Bobr má masivní lebku, ke které jsou upevněny mocné svaly, které pohybují čelistí. Má celkem 20 zubů. Dva přední zuby v každé čelisti jsou jako u jiných hlodavců a neustále rostou. Opotřebovávají se rychleji na zadní straně, takže vzniká ostrá hrana ze skloviny podobná dlátu (vpředu má sklovina tmavě oranžovou barvu).

V místě, v němž bobr strom překousal, jsou patrné otisky zubů ostrých jako řezbářské dláto. Biologicky jsou bobří velké řezáky, plochý, kožovitě šupinatý ocas téměř bez chlupů, plovací blanou opatřené zadní nohy a rozdvojený dráp na druhém prstě význačné zrovna tak jako jeho vnitřní anatomie hrdla a zažívacího traktu. Před ponořením dokáže bobr uzavřít nozdry i uši.

Ne všechny stromy bobr využívá jako zdroj potravy. Kácením si opatřuje i stavební materiál pro své dokonalé projekty. Bobr je pilný. Když buduje své stavby, bývá velice šikovný, trpělivý a pracovitý. Je vynikající dřevorubec a stavitel. Buduje si dokonalý dům z větších větví až stromů, slepený blátem (zejména měkké dřeviny jako vrby, olše, osiky a topoly).

Přehrady, které staví, podporují ekologickou rozmanitost, zvětšují mokřiny, ovlivňují kvalitu vody a výnosy a pomáhají tvarovat krajinnou evoluci. Jeho přehrada se může táhnout přes 100 metrů, bývá kolem 1,5 m vysoká (ale byla objevena i přehrada vysoká 5,5 m), obvykle 3 metry a více široká u základny a úzká na vrcholu.

V Coloradu byla objevena bobří přehrada dlouhá přes 300 m. Staví ji samozřejmě pro svoji ochranu. Dalším působivým prvkem je stavba kanálů, které se mohou táhnout stovky metrů podél zalesněného svahu. Obvykle je 1,5 m široký a 1 m hluboký. Umožňuje snadné "zásobování" potravou (bobr je lepší plavec nežli při pohybu na souši).

Kde jsou bobři, tam teplota vody roste, což má vliv na rozmnožování ryb. Vytvářejí tůně a mokřiny se stojícími mrtvými stromy, což vytváří vhodné prostředí pro různé ptáky, savce a jiná zvířata, která jsou v jiném prostředí vzácná či zcela nepřítomná. Když bobři opustí po vyčerpání potravy své bydliště, zahájí tak process, který vede k tvorbě bobřích pastvin, které se mohou změnit v les.

Bobr je ve světě zvířat vskutku mistrovským stavitelem. Je nejaktivnější od soumraku do úsvitu. Výraz "pilný jako bobr" se neužívá nadarmo :-). Stále kontroluje a opravuje své stavby - a take přistavuje. Stále je co opravovat a vylepšovat.

Někteří bobři žijí podél řek a nemusí si stavět přehrady. Místo toho žijí v doupatech, která si staví na březích řek. Vchod je do nich z vody. Každý bobří rybník obývá jedna bobří rodina. Obvykle je to pár dospělých, 2 - 4 mláďata a mláďata z předcházejícího vrhu. Když je přísun potravy kolem bobřího domů vyčerpán, stěhují se na jiné místo a začínají znovu.

Bobři jsou mezi savci neobvyklí v tom, že jsou monogamní. Jsou spolu až do smrti jednoho z jejich páru. Bobři se páří ve vodě tváří v tvář, což je v živočišném světě velmi neobvyklé.

Vylučují řídkou, zelenou, fekální hmotu, kterou znovu požívají (koprofágie). Jiný druh fekálií, které nepožívají, vyměšují obvykle ve vodě. Tyto fekálie mají zcela jiný vzhled (jako kuličky pilin).

Krutou zimu v severních oblastech může přežít jen tak, že si udělá zásobu jídla. Ukládá si pod vodou dřevěné větve, kde jsou tyto v bezpečí před jinými hladovci.

Bobr může v zimě plavat pod ledem, aby si nabral potravu bez opuštění bezpečí jeho tůně. Jelikož žije v zimě pod ledem a nemusí být ovlivňován dením světlem, může mít denní cykus activity 26 až 29 hodin. Třebas na Yukonu tráví pod ledem v úplné tmě až 8 měsíců v roce.

V okolí Washingtonu můžete na mnoha místech objevit bobří aktivity, které nám napovídají, že bobři zde opět sídlí. Před pětadvaceti lety jsem mohl ve státě Mississippi obdivovat bobří hráze i bobří hrady. Byly tam pro farmáře, kteří na ně chodili s dynamitem, pohromou. Svými stavbami způsobovali záplavy.

Před pěti lety, když jsme s mým bývalým šéfem jezdili v okolí College Park v Marylandu, ukázal mi stromy okousané od bobrů.

Na druhé straně řeky jsem uviděl čerstvě bobrem složený strom, který byl okousán pěkně dokola (řada stromů je ohryzaná a poté složena jen z jedné strany). Obešel jsem říčku přes kamenný most, žena mne z druhé strany navigovala (byla zde totiž bujná vegetace a tak bych z druhé strany toto misto hledal obtížně) a došel jsem k bobrem složenému stromu (cesta k němu vedla doslova přes trní a tak to byly zasloužené snímky).

Kamarád nám cestou vyprávěl jak zde kdysi v mládí lovil v tomto parku želvy tečkované. Měl v té době doma také hady. Pobavil nás příhodou, jak doma držel u svého obličeje hada (black rat snake) a když na něj had stále vyplazoval jazyk, vyplázl na něj jazyk také :-))). Had ovšem nelenil a do jazyka jej bolestivě kousnul :-/.

Přes led bylo krásně vidět až na dno a tak jsem viděl, kde není hloubka a šel jen tam. Poté jsme pokračovali podél jezera. Další pán tam sledoval bobra, ale já jsem ho již nezahlédl (vidět bobra ve dne není běžné). Pobavili jsme se však házením kamenů na led, kdy led po dopadu kamene pěkně zazvonil a další poskakování kamene vyvolávalo další zvonivé zvuky.

Fotografoval jsem bobří hráze, bobří hrady, okousané stojící či složené stromy nebo jen jejich pahýly, ale vyfotografovat k tomuto článku bobra se mi podařilo jen ve Washingtonské zoologické zahradě :-/.

Pokud se podíváme do Evropy, je zde bobr evropský (Castor fiber) největším evropským hlodavcem. V České republice je v Červené knize ohrožených a vzácných druhů živočichů zařazen do kategorie vymizelých druhů a je chráněn vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR jako kriticky ohrožený druh.

V Polsku byl vysazen příbuzný bobr kanadský (Castor canadensis), který se rovněž dostal i na území ČR.

Jejich počty se zde zvětšují. Opět však člověk jako pán života a smrti zde hovoří o škodách na stromech, které zde bobři skácejí (a co má dělat, když se ničím jiným živit neumí?) - přitom si "pán tvorstva" z kratochvílného střílení zvěře bez jakékoliv příčiny udělal sport :-(.