HADI
Hadí tanec
Musím se přiznat k velkému hříchu, zírám sousedovi přes ulici do okna. Já vím, že se to nedělá, není to slušné, ale nemůžu si pomoct. Je pravda, že mi ten člověk moc příležitosti nedá, svítí si většinou jen lampičkou, ale občas tu možnost mám, a stojí to za to.
Ten člověk je totiž "haďák", herpetolog a prý známý a uznávaný. Dvě místnosti, jejichž okna vedou do ulice, má obložené terárii, a v místnosti proti mému pokoji, má obrovské terárium přímo proti oknu. Už několikrát jsem psala, že se mi hadi líbí, a to, že jsem si nějakého nepořídila, je jen proto, že se musí krmit živými tvory.
Ani nechci vědět, čím krmí své miláčky ten pán naproti :-/.
Ale, abych se vrátila k jeho hadům, vlastně hadovi. V tom obrovském teráriu má velikou větev, spíš kus kmenu, a obrovského hada. Nevím, co je to za "drobečka", je - z mého pohledu - světlý, a veliký. Když je v místnosti rozsvíceno, je vidět , jak se pohybuje, a to opravdu za pohled stojí.
Říká se, že hadi "tančí". Pohyby tohohle krasavce tomu odpovídají. V tom pohybu je tolik elegance a taková síla, že se od něho nemohu odtrhnout. Navíc se odráží ještě jeho stín, takže to vypadá, jako by tam tančili hadi dva, tmavý a světlý, v nádherně synchronizovaném pohybu.
Někdy mám dokonce pocit, že jsou opravdu dva. Zdá se mi, ale asi opravdu jen zdá, že se začnou chvilku pohybovat každý jinak.
Ostatní terária jsou malá, a jejich obyvatele nevidím, ale tenhle musí mít dobré dva metry i víc a je prostě nádherný. Ten had mě tak fascinuje, že se vědomně dopouštím té neslušnosti, a dokonce se těším, až ten chlapík rozsvítí :-).
Nedávno jsem byla na Staroměstském náměstí, a naproti Orloji stála dvě děvčata s hady. Jedno byla snad krajta, druhý byl nádherný piton.
Děvčata je měla kolem krku, a kolem procházející cizinci si je za určitý poplatek fotili, občas se jich některý (těch hadů) i opatrně dotkl. Nedalo mi to, a už jsem se hrnula, abych to udělala taky :-).
A protože děvčata viděla, že se mi jejich drobečkové (oba měli tako kolem dvou metrů) líbí, nechaly mě si je hladit, položit si jejich hlavy na dlaň, dokonce mi toho pitona půjčily...
Rozhodně to nebylo žádné peříčko :-), a když si ho dá člověk kolem krku, velice rychle si tu váhu uvědomí. Není to zrovna lehká obživa, takhle s nimi několik hodin stát v tom vedru. Ale já jsem měla pitona kolem krku jen chvíli, a patřičně jsem si to užila, za což jsem těm děvčatům vděčná.
Před tím jsem si pohladila koně, kteří tam vozí turisty, k tomu ti dva hadi. No není to perfektní vylepšení dne?
Ivana Jirková
