PSI
Dálkové ovládání
Psi na procházce se dají dělit na druh s dálkovým ovládáním a bez dálkového ovládání. Druhá kategorie představuje vodítko pevné či navinovací s pejskem na jednom konci a páníčkem na druhém. Manipulace s takovýmto mechanismem je poněkud těžkopádná, ale zato účinná. Pes obvykle následuje svého pána tam, kam on chce, vyjímečně u větších plemen je tomu naopak :-).
Použití dálkového ovládání psa vyžaduje ovšem předchozí výcvik. Především se pejsek musí naučit přijít na přivolání. Znám případy, kdy některé nepoučitelné paničky se pokoušejí svého volně puštěného pejska polapit. Pejsek to obvykle považuje za výbornou zábavu, před paničkou prchá a dá se dohonit jen velmi těžko :-/.
Někdy pro zpestření honičky na paničku počká a nechá ji přiběhnout až téměř na dosah. Jakmile se ovšem panička pokusí svého miláčka připnout na vodítko, pejsek opět prchá a honička pokračuje :-).
Dám všem začínajícím pejskařům dobrou radu. Nenechte se vmanipulovat do této situace. Odmalička učte svého pejska, že on si musí hlídat vás a ne vy jeho. Další důležitá věc, zvláště pro městské pejsky, je naučit se rozlišovat chodník a ulici. My jsme to Pifa učili tak, že před každým přechodem ulice si musel sednout na okraj chodníku. A samozřejmě jsme museli důsledně počkat, až tak učiní. Teprve potom dostal další povel.
Dneska proto funguje zcela automaticky a to i v případě, že běží napřed. Sice už si nesedá, ale respektuje obrubník a vždycky na nás počká. Při návratu z procházky běží Pif obvykle před námi někdy i sto metrů a čeká pak na kraji chodníku. Již několikrát se nám stalo, že u něj zastavilo auto a řidič se rozhlížel po okolí a hledal páníčka :-).
Jedna řidička dokonce zastavila uprostřed křižovatky, vystoupila z auta a šla k Pifovi. Možná se chtěla ujmout opuštěného pejska. Pro jistotu jsem zapískal a Pif přiběhl zpátky ke mně :-).
Dálkové ovládání psa, stejně jako klasické elektronické, má však jednu vadu. Jeho účinnost se snižuje se vzdáleností od ovládaného objektu. Je marné se pokoušet o přivolání Pifa, který sto metrů ode mě prohání v parku zajíce. Stejně tak je marné konání pokoušet se zastavit psa spěchajícího za hárající fenkou, která právě zmizela za rohem.
Dlouho jsem dumal, proč tyhle občasné závady nastávají. Dneska už to vím. Dálkové ovládání mezi pánem a psem funguje na principu signálů vizuálních nebo zvukových. Ovšem v případě zajíce či háravé fenky do situace vstupuje rušička :-) pracující na principu signálů čichových...
A jak je všeobecně známo, právě čich je u psů tím nejsilnějším smyslem. A když k tomu ještě připočtu sílu loveckého, případně rozmnožovacího pudu, nemohu se divit, že dálkové ovládání selže. Ani se už za to na Pifa nezlobím :-).
Pavel Steiner
Další povídání o Matějovi, Pifovi a kočce Sally najdete na stránkách Pavla Steinera.
