Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Když kolibříci na konci září zase ze dne na den odletí, je nám to vždycky líto. Jsou to poslední tažní ptáci, kteří z naší zahrady odlétají do svých zimovišť a je pak venku najednou nezvyklé ticho.
Letos se kolibříci vrátili už koncem června, tedy skoro o dva týdny dříve, než předešlé roky. Nejprve jsem jednou ráno zahlédla samečka - průzkumníka :-), který jakoby přiletěl zkontrolovat, zda už mají na zahradě "prostřený stůl".
Ostatní kolibříci se většinou objeví během dalšího týdne a tak byl pro mne přílet samečka výzvou přinést z garáže krmítka a rozvěsit je na zahradu. Každý kolibřík si po příletu snaží co nejdříve zabrat jedno krmítko, které pak považuje jen a jen za to svoje a urputně ho brání před jinými kolibříky. Protože část krmítek je zavěšená dost blízko u sebe, někteří kolibříci se drze odvažují přivlastnit si třeba i krmítka dvě.
Tito ptáčci mají vynikající zrak, takže kolibřík sedí buď někde blízko, nebo třeba až dva metry od krmítka na tenké větvičce a běda, když se jiný kolibřík pokusí z krmítka napít. Jeho "právoplatný majitel" vystřelí ze svého posedu jako divý sršeň a toho drzého vetřelce se snaží odehnat, ovšem ne vždycky úspěšně.
Protože krmítka bývají často okupována čmeláky, vosami a červenými pěnkavami (angl. Red Finch), je přiživování kolibříků u jiných krmítek nevyhnutelnou nutností.
Převážná většina krmítek má buď dva, nebo čtyři otvory a kdyby kolibříci byli více snášenliví, bylo by na krmítkách pro všechny místa až dost. Takhle se ale od nich s charakteristickým pípáním vzájemně odhánějí a jejich honičky a šermování zobáčky jsou nám už velmi dobře známé.
Jelikož k nám každým rokem přilétá stále více kolibříků (mladí se vracejí se starými) a bývá jich i dvakrát tolik, než kolik mívám krmítek, neodolám a vždycky zjara jedno, nebo dvě nová krmítka dokoupím.
Letos jsem jich už rozvěsila 27, různých tvarů a velikostí.
Krmítka věším na zadní části naší parcely - kde nejvíce jsme - abychom si kolibříky opravdu hodně užili. Na té přední části je jen "anglický trávník" a nijak jinak ji nevyužíváme. Pouze jediné krmítko věším mimo zahradu - na strom u vjezdu do garáže - a právě na tohle místo většinou zapomínám.
Navrátivší se "majitel krmítka" mi to ale pokaždé připomene a je to pro mně důkazem toho, že se k nám opravdu vrací stále stejná skupina kolibříků. Malý ptáček se třepetá a pípá přesně v místě, kam krmítko věším a jakmile kolibříka zahlédnu, rychle běžím svoji zapomnětlivost napravit.
Také ostatní krmítka věším stále na stejná místa a jsem přesvědčená, že i k nim se vrací stejní kolibříci, protože je vždycky vidím "letět na jisto" :-).
Marie Crossette, USA
Dokončení za 14 dní. Poznámka:Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Každoroční návrat kolibříků na naší zahradu je vždycky radostnou událostí. O kolibřících jsem už dříve 
